(Capitol)
Na název nové desky přišel prý Mark Linkous, vůdčí duch skupiny Sparklehorse, náhodou ve chvíli, kdy si zoufal, že nemůže vymyslet nic kloudného. Jméno Snil jsem v útrobách hory po slunečné roky nakonec ducha Linkousových písní i jeho postavení na hudební scéně vystihuje až bolavě přesně. Je v něm lehkost a barevnost snu, tíha horského masivu i osamělost. Nepočetná obec o to oddanějších fanoušků na nové album Sparklehorse čekala pět let. Nedočkala se nějakého opusu magnum, spíše desky natočené jakoby z posledních sil, což potvrzuje i to, že část skladeb na desce je možné najít na starších albech nebo kompilacích.
Linkous délku své odmlky vysvětluje nechutí cokoli dělat, nakonec se tedy vzchopil, alespoň trochu. Dreamt for Light Years in the Belly of a Mountain tak nepředstavuje vykročení novým směrem, spíše zachycuje staré Sparklehorse v jejich čisté podobě. Vybroušené písně oscilující mezi hravostí a rezignací, zpívané vokálem často na hranici slyšitelnosti, občas typickým způsobem zkresleným, jako kdyby vycházel z telefonu. Jednoduchost se v nich spojuje s aranží do detailu promyšlenou, díky níž je zvuk Sparklehorse zároveň „kutilský“ i sofistikovaný. Kolem Marka Linkouse existuje „poustevnická“ legenda, on sám ale někdy zní spíše jako zabloudivší dítě. Nikdy však dětinsky.
