The Hold Steady: Boys and Girls in America

Vagrant 

Těžko si představit rockovou hvězdu s ještě méně cool vizáží, než má Craig Finn, zpěvák newyorské kapely: podsaditý chasník se silnými brýlemi. Stejně tak i hudba, kterou jeho skupina hraje, má k módnosti hodně daleko.

Možná i proto je kapela v poslední době tak oblíbená. The Hold Steady začínali jako dost divoká skupina, která měla ale vždy slabost pro opakování těch nejprovařenějších klišé hlučného „mejdanového“ rocku, k nimž ovšem nepřistupovala s nějakou postmoderní ironií, prostě je přehrávala hlučněji, radostněji a s větším nasazením než kdokoli jiný.

Finnův halekavý až maniacký projev se k té hudbě velice hodil. Na nové desce Boys and Girls in America znějí The Hold Steady trochu civilizovaněji, zámořská kritika je srovnává s raným Springsteenem. Základní charakteristiky si ale jejich hudba uchovává, i nové album stojí na protikladu bujarých písní a ne už tak veselých textů, v nichž Craig Finn velice přesnými slovy a bez efektního básnění popisuje, proč spolu kluci a holky v Americe žijí tak smutné časy („drtí jeden druhého kolosálními očekáváními, jsou nesamostatní, neukáznění a vstávají pozdě“). V písních The Hold Steady se dá najít hodně obrazů osobních katastrof a následných smutků, hudba kapely zároveň výborně dotváří atmosféru, v níž nějaká ta milostná nehoda může člověka potkat. Ideální kombinace.