(Universal/Motown)
V době, kdy se v New Yorku zavírá slavný klub CBGB, jsou na obou stranách oceánu velice populární kapely, které někdy jen opakují, jindy rozvíjejí zvuk těch, kdo v tomhle centru alternativní kultury začínali. Do tohoto revivalu někdejší nové vlny patří spolu s kapelami jako The Strokes nebo Radio 4 i newyorští The Rapture. Jim se ale dá přičíst k dobru, že oživovat ducha postpunkové scény začali trochu dříve, než se do toho pustili všichni ostatní.
Jejich nové album Pieces of the People We Love kapelu ukazuje jako vyzrálejší než na dosti roztříštěné předcházející desce Echoes. Z The Rapture se stává kapela usazená někde uprostřed Atlantského oceánu. Vokály Luka Jennera a Matta Safera odkazují k britským ostrovům a pěveckému stylu `a la vystresovaný teenager, jaký kdysi praktikoval Robert Smith z The Cure. Kapela ovšem hraje docela „americky“ a - podobně jako to v minulosti dělali třeba Talking Heads - spojuje odsekávající rockové kytary s tanečním spodkem. Produkce desky je sevřená, The Rature mají skladby pevně pod kontrolou, nedovolí jim vybočit k trapnosti, ale ani k nějakému inspirativnímu úletu. Deska Pieces of the People We Love nikomu nezmění život, jak to dokázaly nahrávky jejich velkých vzorů. Hudba The Rapture však může být zdrojem docela příjemného povyražení pro pamětníka toužícího vyslechnout cosi blízkého svému srdci a nepřipadat si u toho zastydle.
