Volání divočiny: předigitalizovaný příběh, který dojme

Mrazivá Aljaška, panenská příroda v kanadském Yukonu, období zlaté horečky a neobyčejný pes jménem Buck. Dobrodružný příběh Volání divočiny, vycházející z románu Jacka Londona, upoutá nádherným prostředím, dojme silnými momenty lidskosti - té dobré i zlé - nezakryje však zbytečně přemrštěnou digitalizaci.

Buck je rozmazlený obrovitý pes, kterému disciplína a uposlechnutí rozkazů nic neříkají, přesto ho velká bohatá rodina ve slunné Kalifornii miluje. Jednoho dne to ale se svými psími kusy přežene natolik, že zůstane přes noc venku na terase. Stává se tak snadnou kořistí pro lupiče, který ho chce prodat jako tažného psa na Aljašce. Buck se nechá převést a ze dne na den se ocitne ve zcela jiném světě, pokrytém sněhem a ledem.

Na Aljašce se pod vedením ambiciózního pošťáka Perraulta (Omar Sy) stane součástí psí smečky a poprvé v životě se učí tomu, že vše se netočí jen kolem něj. Chlad nemilosrdné divočiny mu dává jasně najevo, že už skončil život domácího mazlíčka, zároveň v něm ale probouzí jeho přirozené instinkty lídra. Zpočátku zlomené zvíře se tak stává silným jako nikdy předtím. A když už se zdá, že Buck konečně našel své pravé místo v životě, přijde o svého pána a zase je sám.

Nakonec si dokonale sedne se starým samotářem Johnem Thorntonem (Harrison Ford), který na Aljašku utíká od rodinné tragédie a smutek zapíjí alkoholem. Společně se vydávají na dobrodružství do neznáma - do končin, jež jsou mimo mapu. Právě na tohle trailer nejvíce lákal, avšak k tomu dojde až v druhé polovině filmu. Kdo tedy čekal Forda v hlavní roli, příliš se nedočká. Hrdinou příběhu je pochopitelně Buck, postava Johna je spíše jen jednou z několika, s nimiž se v průběhu své dobrodružné cesty potká, byť na něj tu a tam naráží skoro už od samého začátku.

Dvě odlišné poloviny

Lidské postavy si tedy své působení ve filmu rozdělí. Jelikož jsou nadšený doručovatel dopisů Perrault a osamělý dobrák John dost odlišné charaktery a mají jiné záměry, vypadá podle toho i film. Během "poštovní mise" tedy divák sleduje spíše komediálně laděnou jízdu napříč zmrzlou divočinou se sympaticky entuziastickým Omarem Syem a jeho přítelkyní Carou Geeovou, u dějové linky s Fordem pak tón příběhu zvážní a přichází melancholická nálada s upřímnými, dojímavými chvilkami, které se postupně proměňují v drama. I do nevinného a čistého světa, v němž se nacházíme, se totiž dokáže vkrást lakota, závist a poblouznění.

Každopádně odlišnost obou polovin filmu naštěstí nezasahuje do vývoje Bucka, který si prochází přirozenou proměnou. Méně autentický už je ovšem jeho vzhled. Časem si oko diváka sice zvykne, ale CGI efekty jsou snadno rozeznatelné a značně ubírají na uvěřitelnosti, zejména když v zobrazování emocí zachází Buck mnohem dál než skutečné zvíře. Tento rušivý element je obhajitelný jen vzhledem k cílovému dětskému publiku, avšak nelze se zbavit dojmu, že trikaři mohli odvést lepší práci. Rozpočet byl obrovský, podle některých zdrojů se vyšplhal až na 150 milionů dolarů. Většinu nákladů spolkly digitální triky, a to nejen pokud jde o psa, ale také o dechberoucí "přírodu": tvůrci se nevydali na výlet na sever, ale natáčeli především na zeleném plátně.

Ford ve formě

Režie snímku se ujal Chris Sanders, který stojí za trojicí kvalitních animovaných filmů: Lilo & Stitch, Croodsovi a Jak vycvičit draka (ve spolupráci s Deanem DeBloisem). Paralela se nabízí hlavně s posledním jmenovaným snímkem. Příběh o vytváření netradičního, zato o to hlubšího vztahu mezi zvířetem, byť mytickým, a člověkem nabízí i Volání divočiny díky výbornému výkonu Forda. Ten má možná reputaci hereckého bručouna, který je schopen svou práci odfláknout, jako dobrosrdečný asketa si ale vede náramně. Uvěřitelnost jeho citového propojení s Buckem se musí ocenit o to víc, že ve skutečnosti natáčel scény s "otečkovaným" mužem, který chodil po čtyřech a různě se před ním kroutil.

Odvážný hrdina Buck má své momenty, nicméně... Volání divočiny je zbytečně nákladným snímkem, jemuž překáží přílišné využívání digitálních triků, které podkopávají jinak dozajista dojemný příběh o hledání pravého já, o lidskosti v celé její šíři a respektu vůči přírodě, ale i o smutku, jenž nikdy nezmizí. V tomhle ohledu film svou literární předlohu nezklamal.