Novinka v kinech
Ztratili jsme Stalina: mrazivě vtipná satira
03.04.2018 13:10 Recenze
Že jsou boje o moc a vůbec životní osudy komunistických pohlavárů vděčným námětem pro filmaře, je dobře známo. Byla to podivuhodná, odsouzeníhodná sorta lidských netvorů - a takoví vždy přitahují pozornost. V satirickém snímku Ztratili jsme Stalina, jenž do kin vstoupí tento týden, se do zákulisí Kremlu podívali Britové. A jak to u Angličanů bývá, se suchým humorem a bez servítků.
Režie se chopil skotský filmař s ne úplně skotským jménem Armando Iannucci. U nás nepříliš známé jméno ale zkušenosti s podobným typem tvorby má: režíroval skvělý seriál ze zákulisí britské politiky Thick of It, zábavný film Politické kruhy nebo se podílel na dalším seriálu s názvem Viceprezidentka. Politické prostředí mu je blízké, dokáže do něj propašovat obrovskou porci suchého a řádně černého humoru - a dokázal to i ve snímku Ztratili jsme Stalina. Vychází v ní z historických faktů, přestože si je trochu upravuje po svém.
Kreml v slzách
Píše se březen 1953. Veškerou moc sovětského Ruska pevně třímá v rukou Josif Stalin, kterého všichni milují a zároveň se ho bojí - nejvíc asi jeho blízcí spolupracovníci, jež si musejí neustále dávat pozor na jazyk, dennodenně se pohybovat jako v minovém poli a třást se o vlastní přežití. Jenže pak Stalin zemře. Politbyro je ohromené a v šoku, zároveň ale začíná tichý boj o moc. Stalinovým nástupem je formálně Georgij Malenkov (Jeffrey Tambor), opatrný a neprůbojný úředník, takže čím dál víc pozornosti na sebe strhává šéf NKVD Lavrentin Berija (Simon Russell Beale). K šoku celého politbyra se pouští do reformní politiky a čím dál víc získává půdu pod nohama.
To se ale vůbec nelíbí Nikitu Chruščovovi (Steve Buscemi), jehož Malenkov s Berijou škodolibě pověří řízením Stalinova pohřbu. Chruščov společně s Vjačeslavem Molotovem (Michael Palin), který se také ocitl na Berijových seznamech smrti, ale generalissimův skon ho zachránil, a s dalším dlouholetým Berijovým odpůrcem, maršálem Žukovem (Jason Isaac), začnou připravovat plán, jak se Beriji zbavit. Není to jednoduché, protože obávanému katovi je plně oddaná celá nebezpečná NKVD, jež drží Moskvu v šachu. Ovšem Chruščov a další dobře vědí, že pokud Beriju neodstraní sami, dříve či později se jich zbaví on...
Film, který v Rusku zakázali
Kdokoli se trochu orientuje v ruské historii, celý příběh i to, jak dopadne, vlastně zná. Britští tvůrci si sice dopřáli nemálo autorské licence - například ve skutečnosti mezi Berijovým zatčením a jeho popravou uplynulo několik měsíců, rozhodně se vše neodehrálo během jednoho odpoledne -, ale důraz na historii je více než patrný. Včetně takových detailů jako velké alkoholové večírky v Kremlu nebo na Stalinově dače a žertů s rozmačkanými rajčaty v oblečení. V první řadě se ale jedná o satiru: satiru mrazivou, která se nerozpakuje dělat si legraci z gulagů, poprav a čistek, a třeskutě vtipnou. Přesně tak, jak by divák od Britů čekal.
Satira je to natolik povedená, že na ni současné Putinovo Rusko muselo reagovat. Tamní ministerstvo kultury filmu odebralo povolení promítat ho v kinech - s typicky ruským zdůvodněním. Právníci ministerstva totiž ve filmu našli "příznaky extremismu", je prý "zaměřen na vyvolávání nenávisti a zášti a ničení důstojnosti ruského (sovětského) člověka" a "křiví minulost, aby období 50. let v životě sovětských lidí vyvolávalo jen hrůzu a odpor". V Rusku se možná změnil režim a vláda, myšlení ale zůstalo stále stejné.
Komické figurky netvorů a vrahů
Je pravda, že snímku lze vyčíst jednu důležitou věc. Rudá monstra z politbyra sice zlidšťuje, ale dělá je sympatičtějšími víc, než je nutno. Nejlépe to lze ilustrovat na Vjačeslavu Molotovovi. Na jeho rukou zasychala krev milionů obětí, byl stejně zbabělý a oportunistický jako jeho kolegové, klidně neváhal urážet a odsoudit vlastní manželku, jen aby si sám zachránil kůži, a vzápětí pružně měnil názory, jak se mu to hodilo. A přesto... ve filmu působí docela sympaticky. Může za to i jeho herecké ztvárnění, o které se postaral někdejší člen legendární komediální skupiny Monty Python Michael Palin. Ten totiž mnohem víc než jako Rus - natož obávaná krvavá zrůda - vypadá jako trochu zmatený, typicky anglický stařík - právě takový, jaké tolikrát hrával v montypythonovských skečích.
Obsazení ale nelze vytknout jedinou chybu. V hlavní roli intrikána Chruščova, který se tolik bojí o vlastní přežití, nejvíc zazářil Steve Buscemi, jehož herecká kreace nemá chybu. Hodně pozornosti strhává i Jason Isaac (známý třeba jako Lucius Malfoy ze série o Harrym Potterovi), jehož maršál Žukov má nejen impozantní nástup na scénu, ale je vlastně jedinou mužnou postavou celého filmu - společně a paradoxně s jedinou ženou celého filmu, Stalinovou dcerou Světlanou. Tu ztvárnila Andrea Riseboroughová, která tento týden do našich kin vstoupí hned ve dvou snímcích: vedle Ztratili jsme Stalina bude k vidění i ve sportovně-feministickém dramatu Souboj pohlaví, kde si střihla lesbickou milenku tenistky Billie Jean Kingové.
Esence britského humoru
Ztratili jsme Stalina je ale v první řadě skvělá satira. Tehdejší politické plénum se příliš neliší od toho současného, i když se nad ambiciózními aktéry už nevznáší stín všudypřítomných poprav. Jako přehlídka oportunismu ale snímek nemá chybu. A k tomu humor - černý a suchý. Nejsou tu žádné prvoplánové laciné vtipy, ale verbální žerty ve skvěle napsaných dialozích posouvají celý film ještě o úroveň výš. Ostatně vždyť vznikl na základě komiksu, respektive grafického románu Fabiena Nuryho a Thierryho Robina - a komiks vedle statických obrázků stojí především na úderných replikách. A především Chruščov jich má více než dost.
Hodnocení: 80 %
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.