Jiří Janeček ohlásil odchod z čela České televize a v těchto dnech patrně již balí kancelář. Po celou dobu ve funkci byl pod palbou kritiky, jejíž někdy i přímou součástí bývalo tvrzení, jak v minulosti – především pod vedením Iva Mathého v letech 1992-1998 - byla ČT na výši. Přitom to byl právě Mathé, za jehož éry vyklidila ČT svoje monopolní postavení a ustoupila Nově.
Můžeme si o současné úrovni ČT myslet, co chceme, letmý pohled do archivů 90. let nás ale nemůže nechat na pochybách, že se mnohé zlepšilo. I když většina zůstala při starém, v žádném případě nedošlo k poklesu kvality - spíš k potvrzení neblahého trendu.
Loni v létě vysílala ČT24 pod názvem Velké politické retro staré politické debaty z dob, kdy televizi řídil Ivo Mathé. Nestačil jsem žasnout, jak příšerné ty pořady tenkrát byly: jak po stránce technické (odpudivý vizuál, který by na Západě už v 80. letech byl passé), tak především obsahově. Nepřipravení a neschopní moderátoři zcela nereprezentativního vzhledu (zdaleka nešlo jen o legendárního Otu Černého) se zamotávali do vlastních větných konstrukcí, přeříkávali se, neuměli se ptát, natož řídit diskusi. Nadto byli všichni extrémně servilní vůči vládním politikům a nedůvěřiví až sarkastičtí k těm opozičním. Zkrátka, dnešní Václav Moravec, Martin Veselovský nebo Jakub Železný jsou při všech svých chybách o několik úrovní napřed. S tím souvisí i největší úspěch Janečkovy éry: vznik ČT24. Samostatný zpravodajský kanál ČT24 výrazně zvedl úroveň zpravodajství a na ně navázaných publicistických pořadů.
Z hlediska původní dramatické tvorby nám Mathého ČT zanechala skvosty, jež jsou dnes svou insitní atmosférou vhodné maximálně pro pobavení na recesistických večírcích - Detektiv Martin Tomsa, Co teď a co potom nebo Život na zámku. V tomto směru se ovšem na Kavčích horách mnoho nezměnilo, stačí se podívat na libovolné díly Cukrárny nebo 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem: ale rozhodně nejde o propad vůči předchozímu stavu.
Litovat lze jen toho, že vynikající cyklus Česká soda nenašel důstojnou náhradu; kvalitní zábava je dlouhodobě v českých televizích popelkou. Ale jinak není potřeba se za Mathého působením ohlížet s přehnanou nostalgií.
Šéf Novy Vladimír Železný mnohokrát vzpomínal, kterak byl jeho úspěch podmíněn právě způsobem, jakým Českou televizi vedl Ivo Mathé: nemoderní televize sama vyklízela prostor dynamičtějším konkurentům. Nova se tak rychle stala jedničkou na trhu a z té pozice už ji nikdo nesetřásl.
Mathé nastartoval proces, který vyvrcholil právě matným Janečkovým působením: dnes ČT především neví, čí je a k čemu je. Vyřešit kavčí rébus je tak velkou výzvou pro jejich nástupce.
