Resort jako resort

Vláda sestavovaná v minulých týdnech Mirkem Topolánkem je zajímavá tím, že zřejmě nebude. Proto u člověka, který si je vědom pomíjivosti všech věcí, vzbuzuje sympatie a soucit. Ti muži a tři ženy nastaví svá smrtelná těla volebnímu osudu - a zhynou. Nenapsal však básník, že miluje člověka proto, že zemře?

Přesto především lidé, kterým není lhostejná kultura a cestování, mají proč litovat. Možným jmenováním a vzápětí rezignací bývalého ministra dopravy Milana Šimonovského na post ministra kultury se už už jevila vynikající příležitost spojit oba resorty v jeden velký a vlivný nadresort: ministerstvo kultury cestování. A v té máme velké rezervy! Jel jsem před pár dny rychlíkem Klidná síla (skutečně se tak jmenuje!) z Prahy do Hradce Králové a nebyl jsem s kulturou příliš spokojen. Vlak nebudil dojem, že by o něj jeho patroni, tedy lidovci, moc dbali. Měl odjíždět v 7.10 z hlavního nádraží, ale vyjel až o dvacet minut později. Volného času využila průvodčí k tomu, aby mě vyhnala s bicyklem, který jsem převážel, z vagonu, kde nikomu nemohl vadit. V přepravním voze zase nebyl po ruce příslušný zaměstnanec. Vlak pocházel tak z časů Antonína Novotného, patinou náležel do Indie. V kupé nešlo pro jistotu stáhnout okno, toaletu jsem nenavštívil. Přesto vlak dojel a cesta byla klidná, byť pohled na pěknou, i když trochu fádní krajinu Polabí rušil vjem ze svinčíku po léta ukládaného podél trati a žalostného stavu oprýskaných a omlácených nádraží. Průvodčí se však již chovala slušně a lidovecky bodře, v čemž bylo tušit jistou změnu.

Spojení čili fúze kultury a dopravy se nabízelo jako vítané řešení problému. Správně se píše v plakátech na nádražích, že železnice je poezie svého druhu, v Čechách stále spíše dekadentní poblijon, ne každý se vozí pendolinem. Suše a kultivovaně působící Šimonovský by mohl navázat na práci odcházejícího ministra Jandáka, který naopak působil spíše jako ministr těžké přepravy cementu a uhlí, avšak věděl, že hlavní jsou památky, tedy, jak on tomu říkal, „ty baráky“. A k těm se člověk musí nějak dostat. Kulturně by mohl být povznášen už cestou, ne až uřícený na nějakém státním hradě. Bohužel, zdá se, že naděje vkládané do experta na dopravní problematiku Šimonovského coby ministra kultury byly předčasně zhubeny. Jaká škoda!