Rok '09: přežije divadlo krizi i s odvážným přístupem?

Přežije české divadlo hospodářskou, politickou či bůhvíjakou krizi a zachová si autorský přístup a moderní umělecký výraz, nebo se stane spíše vděčnou estrádní podívanou? Bez experimentu, ale s jistotou zaplněného hlediště?

Je to jako přivádět k životu utonulého člověka. České divadlo evropské úrovně lapá koncem roku 2009 po dechu a hrozí mu i absolutní zánik (např. pražské divadlo Komedie či Spolek Kašpar), ale přesto stále vytváří nezapomenutelné (a oceňované) inscenace moderního střihu. Vedle něj však existuje řada bezvýznamných scén, o nichž lze s přehledem říci, že když jedna nehraje, nevadí, druhá hraje totéž. V kulturním státě by pochopitelně měly existovat nezávisle na sobě obě varianty, ale v Česku to tak není. Kolik divadel autorsky objevného (rozuměj živého) uměleckého přístupu bude i nadále živořit a kolik jich i zanikne, nelze odhadnout. Jisté však je, že se většinou právě v nich odehrává to nejpozoruhodnější na české divadelní scéně.

Cestou vkusné zábavy

Jako nejvděčnější se jeví využití možnosti uvádět hry současné světové dramatiky nebo moderní a neotřelé adaptace her divadelních klasiků, které jsou jednak všeobecně sdílné a divácky přístupné a jednak je jim vtisknuto inteligentní a vkusné inscenační charisma. Zábava zde nemusí být prvořadá, ale musí být zjevná. Pražské Divadlo v Dlouhé tak nadělilo publiku ještě před Vánocemi 2008 Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách. Hra má podtitul divadelní fast food a pod živelnou taktovkou režiséra Jan Borny nabízí svrchovaně komediální formou bleskového a nápaditého průvodce kompletním dílem největšího z klasiků. Výtečně sehraná herecká trojice Matejka - Táborský - Vondráček představí ve vražedném tempu 37 Shakespearových her a 154 sonetů, přičemž dokonale paroduje přístup člověka k modernímu komfortu - všechno rychle, srozumitelně a levně. A hlavně, aby to bylo náležitě pestré, jako přepínání padesáti kanálů na plazmové televizi.

Foto: archiv Týdne