Pracovní Vánoce Sváti Karáska
23.12.2007 17:46 Rozhovor
Před Vánocemi má většina lidí pocit, že času je ještě míň než obvykle. Úlevu všeobecně přináší Štědrý večer: jsme nasyceni, obdarováni a pro letošek je to zkrátka za námi. Hudebník a evangelický farář Svatopluk Karásek to ale takhle jednoduché nemá.
Co všechno pro vás Vánoce obnášejí?
My je trávíme vždycky všichni společně, starší děti přijedou ze Švýcarska, kde žijí, a spolu s mou novou rodinou je nás pokaždé asi patnáct. Pro mě tyhle svátky byly odjakživa opravdu důležité a v dětství samozřejmě představovaly to nejlepší z celého roku. Už v lednu se sice rodiče občas pohádali, ale já věděl, i když jsem byl malý, že to zase přejde, že Vánoce to znovu všechno srovnají, že nastoupí mobilizace toho nejlepšího, čeho je rodina schopna - lásky, naděje a všech těchto věcí. Určitě nejsem tak dokonalý jako moji rodiče, kteří mně a mým dvěma bratrům připravili vždycky moc krásné svátky, ale snažím se. Teď mám malé dcery, tříletou a sedmiletou, a těm vždycky o Vánocích lezou oči z důlků a to je nádhera.
Jenže vy si jen neužíváte, farář přece musí také pracovat, ne?
To je pravda, ale všichni včetně mě si už za ta léta zvykli, že na Štědrý den i na Boží hod mívám bohoslužbu, a tak si musím připravit kázání. Znamená to, že jsem nervózní, odbíhám od štědrovečerní večeře a dělám si poznámky, když mě něco napadne, a pak se zase vracím... Letos budou Vánoce vlastně ještě o něco pracovnější, protože jim předchází neděle. Sice jsem chtěl už mít aspoň jedno kázání napsané, ale pořád místo toho dělám něco jiného, nevím, jestli se k tomu dostanu dnes večer, a tak to nejspíš zase dopadne jako každý rok...
A co hraní - máte ho také víc než obvykle?
Před svátky určitě, lidé se scházejí a chtějí zahrát, takže teď jsem měl nějaká vystoupení v Praze, ale jel jsem třeba i na gymnázium do Skutče. Ale mezi svátky už na hraní opravdu nezbude čas.
Nechystáte nějakou další desku?
Asi by bylo možné shromáždit to, co na žádné z dosavadních desek nebylo, a tak hledám jen vhodnou příležitost. A co se týče psaní, po letošních Třech kázáních o Jonášovi bych docela rád dal dohromady něco jako poetické meditace s nějakými hezkými ilustracemi. Chtěl bych to nachystat na příští Vánoce.
Co vám letos udělalo radost?
Třeba to, že pořád vychází spousta dobrých knížek, naposledy jsem četl Bonhoefferovu Etiku, Placákova Fízla nebo reedici knihy Amedea Molnára Na rozhraní věků. Ani to všechno vlastně nestačím sledovat, a pokud něco stihnu, jsem moc rád.
A co vás naopak naštvalo nebo mrzelo?
To teď vážně nevím, ne že by nic takového nebylo, ale já mám v sobě nějaký rošt a tím všechno špatné propadne. Člověk by tomu negativnímu neměl uvnitř stavět přehrady, měl by to nechat protéct. Lepší je nechat si tam místo na to dobré, co přichází.
Když se ještě vrátíme k Vánocům, na co bychom v tomhle čase určitě neměli zapomenout?
Na duši. Na tělo dbáme, čistíme si zuby a tak, snažíme se dobře vypadat, ale na to nejdůležitější, na nitro, nám nezbývá čas. Máme za to, že to je jaksi zbytné. Celý advent je vlastně boj o duši, o lásku, víru a naději, a když to neděláme, když zpovrchníme, tak se to nějak vymstí. Člověk navíc musí něco vydržet, a právě z adventu, z předvánočního času, který má mimochodem určitou dramaturgii - od šera krátkých dní, plamenu svíce ve tmě až po záři vánočního světla - se dá čerpat vnitřní konstituce, síla.
Možná ne všichni vědí, že jste kromě teologie původně vystudoval vinařskou školu a že máte vinotéku. V těchto dnech si budeme asi připíjet častěji než jindy. Jaké víno máte rád?
Ve vinařství šla technologie stejně rychle dopředu jako v jiných oborech lidské činnosti, a tak teď už je možné udělat dobré víno i v krajích, kde není tolik slunce. Kvalitních vín je tolik, že není v lidských silách je všechna ochutnat. Je to jako s knihami - když někdo tvrdí, že stihne přečíst všechno, co vyjde, nejspíš nemluví pravdu.
My jsme vytrénovaní tím, že jsme v mládí pili hrozná vína. Já to považuji za určitou výhodu, nejsme v našich chutích rozmazlení, a tak dovedeme ocenit třeba i moravská vína, která nejsou tak dokonalá jako například vína z Nového světa. Ta si jsou vlastně trochu podobná, kdežto ta naše jsou hlavně díky kyselinkám rozmanitější a mají možná často i větší jiskru. Když přijede můj syn z Curychu a já mu naleju moravské víno, je naštvanej, ale nám to chutná. Prošli jsme tvrdou školou a dovedeme ocenit, že dnes je to víno mnohem jemnější a ušlechtilejší než kdysi a že není tak chuťově uniformované. Jinak já si na sváteční dny nachystal asi pět druhů vín, která mám nejraději - z Francie, z Chile i z Moravy, a budu je nabízet podle toho, co komu chutná.
A na co si budete připíjet, co si budete přát?
Asi jako všichni ostatní - hlavně zdraví. Mám malé děti, a tak je to důležitá věc; když si ťukáme na zdraví, není to žádná fráze. A pokud jde o celou společnost, jsem spokojenej, jsme v Evropské unii, teď se díky Schengenské dohodě zrušily hranice, a i když vidím tu a tam nějaké nedostatky na cestě, neberu to tak vážně. Důležité je celkové směřování, a to je v pořádku. Byl bych rád, kdyby Češi byli v rámci Evropy aktivnější, abychom jí něco přinášeli. Ledacos umíme a ani naše zkušenosti z minulého režimu nejsou k zahození - je to jako s tím vínem, jsme zocelení, což může být plus. Když se to, co jsme tady prožili, nějak „překuje", myslím, že to může být docela dobrý vklad do té pomyslné evropské pokladnice.
Foto: archiv
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.