Realita je bláznivější než mé knihy

Kultura
14. 5. 2007 11:33
bez popisku 9665
bez popisku 9665

bez popisku 9665Rumunský spisovatel Petru Cimpoeşu patřil k nejsledovanějším hostům pražského veletrhu Svět knihy. Zejména proto, že krátce předtím byl jeho román Simion Výtažník v soutěži Magnesia Litera vyhlášen nejlepší knihou vydanou u nás v roce 2006.

Pro Čechy to může být zajímavé čtení: sžíravá satira na poměry, jaké u nás panovaly na počátku devadesátých let. Ale jak je tomu v Rumunsku?

Náklad se prodal, ale nebyl nijak vysoký, kritiky byly dobré, dostal jsem několik literárních cen. A to i přesto, že popisuji stav, který stále trvá, a ještě mám dojem, že skutečnost je mnohem divočejší a bizarnější. Většina Rumunů stále pasivně čeká, až jim někdo zařídí lepší život – ať je to Bůh nebo Evropská unie. Možná je to důsledek reálného socialismu, možná tradice pravoslavné církve, k níž se Rumuni po Ceauşeskově pádu začali hromadně vracet. Zatímco protestanti na Západě jsou aktivní, Rumuni čekají na zázraky. Než by něco udělali, raději se o to déle modlí. Ale trochu se to lepší s tím, jak do Rumunska přicházejí zahraniční investoři. Žádnou takovou firmu modlitby neuživí.

Román často parafrázuje biblické pasáže a postavy. Reagovala na něj nějak rumunská církev?

Ne, nikdo nijak neprotestoval, ani církev, ani politici – těm je ostatně literatura ukradená, zajímají je jen fotbalisté a modelky. Ale když jsem měl text v rukopise, raději jsem ho dal přečíst svému faráři – a když mi on potvrdil, že to věřící nemůže urazit, tak jsem věděl, že to takto mohu vydat. Sám jsem silně věřící, každý týden chodím do kostela. Jen na rozdíl od mnoha krajanů Boha neberu jako nějakého úředníka, který by za mne měl vyřešit potíže.

Říkáte, že Rumunsko se vrací k víře, ale zároveň v knize máte výraznou postavu guru tantrajógy. Zesílil u vás po pádu komunismu vliv různých alternativních (pseudo)náboženských proudů?

Samozřejmě, vyrojila se jich spousta, nejčastěji se praktikují různé překroucené a podvodné formy jógy. Postava guru má jako mnohé další reálný vzor. Jistý Gregorian Bivolaru založil společnost Movement of Spiritual Intelligence in Absolut, která si rychle získala tisíce příznivců. Její členové se například v době povodní hromadně synchronně soustřeďovali na to, aby silou duchovní energie snížili hladinu vody v Dunaji. Místo toho, aby pomohli stavět hráze. Kombinuje různé východní duchovních směry a praktiky včetně sexuálních, hlásá velkou sexuální svobodu, což je atraktivní pro mnoho mladých. Pak se zjistilo, že Bivolaru zneužívá nezletilé dívky, a byl na něho vydán zatykač. Jenže utekl do Švédska, kde lhal, že je perzekvován, a oni mu z nepochopitelných důvodů udělili politický azyl.

Co vzory k ostatním postavám?

Mnozí z nich jsou mými sousedy, ale jde samozřejmě o jejich karikatury. Jedna postava je inspirovaná mou manželkou a obsadil jsem i sám sebe – skrývám se za mužem, který v románu nemá jméno. Koneckonců, sám nejsem o nic lepší než většina ostatních.

O čem je váš loňský román Cristina Domestica, nedávno ověnčený Cenou Svazu rumunských spisovatelů?

Považuji jej za svou možná nejdůležitější knihu, o zápletce jsem přemýšlel už v osmdesátých letech. Ale psal jsem jej až poslední čtyři roky. Vycházel jsem ze skutečné návštěvy amerického prezidenta Richarda Nixona v Rumunsku v roce 1969 a začal fabulovat příběh o malém zapomenutém ostrově v Pacifiku, který se po komplikované cestě dostal pod rumunskou správu. Přičemž Američané na něm mají důležitou vojenskou základnu, zatímco Ceauşescu tam chce v malém vyzkoušet experimentální komunismus. Ale nějak se dohodnou a na ostrově se začnou odehrávat podivné věci včetně příchodu mimozemšťanů. Je to samozřejmě čirý výmysl, ale rumunská realita je tak bláznivá, že se mne mnoho lidí vážně ptalo, kde přesně ten ostrov vlastně leží.

****

Petru Cimpoeşu
Narodil se v roce 1952 ve východorumunském městě Vaslui na hranicích s Moldavskem, většinu života žije v nedalekém Bacau. Dlouho pracoval jako inženýr naftařské společnosti Petrom, po její privatizaci vyhrál konkurs na ředitele Kulturního centra provincie Bacau, jímž je dodnes. Od roku 1983 vydal pět knih, v roce 2001 román Simion Výtažník, který do češtiny přeložil Jiří Našinec.

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ