<span>Timothée de Fombelle</span>: Francouz, který píše pro děti

Kultura
20. 1. 2008 10:08
Timothée de Fombelle na besedě s dětmi v pražském Minoru.
Timothée de Fombelle na besedě s dětmi v pražském Minoru.

Timothée de Fombelle na besedě s dětmiTo vznešeně znějící jméno patří nenápadnému mladíkovi, který je nejúspěšnějším francouzským debutantem v žánru knih pro děti.

Jeho příběh Tobiáš Lolness se ve Francii dočkal nákladu 200 tisíc výtisků, přeložen byl (zatím) do 22 jazyků, dostal (zatím) Cenu Hanse Christiana Andersena na loňském veletrhu dětské knihy v Bologni a tři další ocenění ve Francii.

Co vás ke stvoření světa Tobiáše Lolnesse, jehož hrdinové vykazují všechny znaky lidské civilizace s jejími vymoženostmi, ale - a to především - také vadami, inspirovalo?

Představoval jsem si to odmalička - že strom je plný tvorů, o nichž nic nevíme. Takže tou knihou jsem se vrátil ke svým dětským snům. Chtěl jsem vytvořit ne nějaký infantilní svět milých trpaslíků, ale civilizaci se vším všudy: tedy i s mafií, zbohatlíkem s diktátorskými sklony, náznakem ekologické katastrofy a tak. Civilizaci, která navíc neexistuje v jakémsi pohádkovém světě, ale v tom našem.

To ale předpokládalo důkladnou znalost fauny i flóry a jejich vzájemných vztahů...

Jistě, snažil jsem se podvádět co nejméně, i když mi pozorní čtenáři vyčítají, že například pavouk černá vdova se nevyskytuje v pásmech, kde sněží, a že dřevokazní brouci asi nemohou vyhynout na epidemii. Možná to jsou detaily, které z hlediska přírodovědce neobstojí, ale zase to nejsou tak dramatické prohřešky; potřeboval jsem obojí kvůli výstavbě příběhu. Jiné jevy jsem naopak popsal přesně: třeba to, jakým způsobem pěnkava trhá a konzumuje sladké bobule jmelí. Vždycky jsem se vášnivě zajímal o přírodu, zakládal si herbáře a pozoroval ptáky.

Proč jste se výtkám nevyhnul jednoduše tím, že byste příběh usadil do fantaskního světa, jak to s úspěchem dělá mnoho současných autorů?

Pro každého spisovatele je to velké pokušení, vytvořit svůj svět, jehož pravidla zná jen on, a nemuset se omezovat přírodními zákony. Ale já věřím, že magie je dost i ve skutečném světě. Nejsem velkým příznivcem fantasy žánru. Paradoxně je Tobiáš Lolness ve Francii do tohoto žánru občas řazen. Tradice fantaskních příběhů u nás totiž téměř neexistuje, většina knih pro děti a mládež se odehrává v reálném prostředí.

Kniha má otevřený závěr, směřuje k pokračování. Kolik jich bude a jaký byl původní záměr? Zejména anglosaští nakladatelé mívají v oblibě „naporcování" příběhu do trilogie...

Tohle nebude ten případ, napsal jsem ještě druhý díl a tím končím, nechci s Tobiášem Lolnessem zestárnout. Plán rozvrhnout knihu do dvou dílů jsem měl od začátku a nakladatelství Gallimard mě v tom podpořilo, věřili, že se to může prosadit. A zároveň jsem rád, že mě netlačí k setrvávání u jednoho příběhu. Nechci mít ze svého hrdiny komerční výrobek, jehož figurky se budou přibalovat k hamburgerům.

Celý materiál o autorovi i jeho knize, kterou česky v překladu Drahoslavy Janderové vydalo nakladatelství Baobab, najdete ve 3. čísle časopisu Týden.

Foto: Petra Mášová

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ