Oslavy na Národní
Tanec, hudba a Havel. Takové byly oslavy na Národní
17.11.2009 19:23 Původní zpráva
Čekání na Havla a jeho řeč, průvod tisíců lidí, přehlídka dříve zakázaných zpěváků, ohně a dojetí na Národní třídě. Monstrózní oslava dvaceti let svobody, na niž stát nepřispěl ani korunou.
Vyšli z Albertova, skončili na Národní. Tentokrát, po dvaceti letech, je tu nemlátili policajti, ale zazpíval jim Vladimír Mišík a další zpěváci. Lidi, kteří si připomínali 17. listopad 1989, pozdravil Václav Havel. První písní, která na Národní třídě na koncertu 20 let bez opony zazněla, byla státní hymna. Zpíval ji několíkatisícehlavý dav a stejně jako tehdy se mnohým koulely po tváři slzy. Tentokrát ne bolestií způsobené obušky, ale dojetím.
Hlavní a nejočekávanější host koncertu na Národní, někdejší prezident Václav Havel, dorazil na pódium s kytarou v ruce. "Nebojte se, že se chystám hrát. Nesu ji proto, že už dvacet let sloužím jako nosič kytary," řekl Havel. Ještě než uvedl svou "šéfku, které jako nosič kytary slouží, Joan Baez," vyzval dav na Národní k občanské aktivitě. "Kromě nosiče kytary jsem i občan. A jako občan spoléhám na vás," řekl shromážděným lidem, z nichž velká část přišla v pochodu z Albertova.
ČTĚTE TAKÉ: Úředníci rozpustili akci Dělnické strany, strhly se bitky
Na Klause na Národní pískali. Ať žije, volali jiní
17. listopad: Průvody, projevy a potyčky s radikály
Jestli měla Havlova poznámka znamenat, že na stát se spoléhat nedá, byla pronesena na příhodné půdě. Moderátor koncertu Zdeněk Suchý několkrát zdůraznil, že stát nevydal na uctění památky 17. listopadu ani korunu. První důstojnou oslavu v pražské Křižovatce v sobotu organizoval a platil Václav Havel. A koncert "20 let bez opony" na Národní zase sponzorovala Evropská komise a pořádalo ji občanské sdružení Opona. Zástupkyně Opony předala Havlovi na pódiu dárek - bílou, ručně pletenou šálu. A Baez zazpívala We Shall Over Come - "Jednou budem dál".
Po krátkém vystoupení ministra pro lidská práva Michaela Kocába, který zazspíval kousek písně Prachy, jenom prachy v doprovodu kapely Monkey Business, pouštěl Matěj Ruppert na shromážděné posluchače efektní ohně. Skupina doprvázela všechny pozvané umělce.
Vladimíra Mertu pod pódiem sledoval ministr Kocáb, spolu s ním plná ulice. Tklivá píseň posluchače dojala. "On je furt stejnej," pofňukávala asi padesátiletá žena v davu u pódia. A Merta se s lidmi na Národní rozloučil výzvou, z níž vyplynulo, že ani on není s úrovní dnešní demokracie příliš spokojen. "A neslavte jenom, bojujte dál. My už nemůžeme," řekl shromáždění.
"Před dvaceti lety se tu mlátilo do lidí, dnes jedině do bubnů," uvedl moderátor dalšího hosta, Vlastu Třešňáka v mejlovské čepici. Kapela DG 307 pak pozdravila Mejlu Hlavsu do nebe.
Daniel Bárta část lidí pod pódiem roztancoval, i když to šlo velmi ztuha. Lidé namačkaní na sebe se mohli sotva hnout, koho dav spolkl, už nemohl zpět. Ale nezdálo se, že to někomu vadí. "Trocha nepohodlí, s tím se rád smířím. Myslel jsem, že se nedožiju konce bolševiků, a že dožiju i dalších dvaceti let, o tom se mi nesnilo," shrnul své pocity usměvavý starý muž, kterým pohybující se dav smýkal sem tam.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.