37. Letní filmová škola
Sejdeme se u pípy
27.07.2011 08:30
Letní filmová škola v Uherském Hradišti se přehoupla do druhé poloviny. Udržuje si kontaktní atmosféru, o jaké se mnoha jiným festivalům jen zdá, a přelévá ji do ulic i životů lidí okolo.
První den, první dojmy. Je krásné přijet na Letní filmovou školu do Uherského Hradiště a už během prvních minut potkávat lidi, kteří se na jejím programu podílejí nebo s ní jsou tak či onak spojení. Přivítání od publicistky Aleny Prokopové, setkání u výtahu s Ferem Feničem, který tu včera převzal výroční cenu AČFK, pak člověk vejde do festivalového epicentra v kině Hvězda a hned narazí do garantky retrospektivy Billyho Wildera Ivy Hejlíčkové, vedle níž stojí jeden z letošních hvězdných hostů Robert Sedláček...
A jen chvíli poté mi naběhl do náruče sám umělecký ředitel LFŠ Pavel Bednařík. Gratuloval bych si k výjimečnému štěstí, kdybych nevěděl, že takhle je to tady každý rok. Je únavné to opakovat, ale na téhle filmové přehlídce může běžný návštěvník skutečně jen tak potkat zasloužilého klasika, aktuálního držitele Zlaté palmy či budoucího filmového inovátora a dát si s nimi pohromadě točené pivo u improvizované pípy na ulici.
Jiné věci se ale mění. Rekonstrukce zmíněného kina Hvězda byla asi nutná, ale ubrala mu notnou část (byť socialistického) kouzla. Foyer teď připomíná multiplex a osobitý bar se proměnil ve fastfoodovou nalejvárnu. Všechno by se dalo odpustit, kdyby se to odtamtud aspoň dalo nabonzovat světu – ale z kina Hvězda se ztratil i ten dříve bezchybně fungující internet. Změnou k lepšímu je přeměna někdejšího areálu kasáren v moderní akademicko-urbánní součást města. Možná jsem minulý rok nedával pozor, možná ty změny jdou skutečně tak rychle, ale na metamorfózu téhle části Uherského Hradiště je radost pohledět. Teď ještě co si počít s tou nechvalně proslulou věznicí přímo v centru, kde Grebeníček starší kdysi brutálně mučil své oběti...
Ale zpátky ke konstantám. Na svou první zdejší naplánovanou projekci, promítání filmu Martina Šulíka Cigán právě v kině Hvězda, jsem se nedostal, protože byla beznadějně obsazená už pětadvacet minut před začátkem. Tak to na LFŠ chodí a člověk je tím nadšen, dokud si (zase) neuvědomí nepoměr mezi tím, jaký nával je na takovéhle filmy na festivalech, a jak velké prázdno návštěvnosti na nich zeje v běžné distribuci. Choďte, choďte na "malé" filmy i doma, vždyť filmový festival může díky dobré dramaturgii trvat celý rok. O promítání vynikajících Mužů v říji Roberta Sedláčka v Klubu kultury zase příště, ale podtrhovalo tento dojem.
Ve městě duní noční projekce pod širým nebem i koncerty na venkovních pódiích, festival se lomí do druhé poloviny, déšť zalévá dobrou náladu. Daleko od toho všeho je na parkovišti u čerstvě vyrostlého Kauflandu u pouliční lampy improvizovaný oltářík za mládence, který loni zemřel sotva jedenadvacetiletý. "Kurva, tak tě nechtěl, tak di!" odhání jedna dívka druhou z místa obsypaného svíčkami. Film je všude.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.