Svatý grál
09.10.2006 00:00
Když se člověk ocitne na dovolené v nějaké zemi se starobylou tradicí, obvykle mu to nedá a vydá se na místa, která historii připomínají a symbolizují. Ubytování vzdálené 150 kilometrů od Valencie tedy vábí k návštěvě onoho města, které je mimo jiné proslulé svou katedrálou: je pro ni podobným symbolem jako Pražský hrad pro Prahu.
Když pak dovolenkář sáhne po průvodci, aby nějak zběžně naplánoval turistickou trasu, zjistí, že v oné katedrále lze kromě ruky svatého Vincenta (je vysušená, hnědozelená a budí dojem hororové rekvizity) objevit také Santo Cáliz neboli svatý grál.
Tu se divák a čtenář napínavých i mystických příběhů zarazí: proč by se Indiana Jones trmácel za kalichem, z něhož měl pít Ježíš při poslední večeři, do syrského skalního města? A přece by kolem svatého grálu nevystavěl Dan Brown takovou motanici, kdyby se na něj kdokoli mohl přijít podívat do Valencie? A podobně mnoho dalších.
Jistě to bude nějaký podvod.
Jenže při podrobnějším pátrání lze zjistit, že valencijský pohár berou vážně i církevní autority. Bohoslužbu s ním sloužil Jan Pavel II., při své první návštěvě Španělska letos v červenci ho oslavil i Benedikt XVI. A kdo si pozorně přečte jednu z nejstarších legend o svatém grálu (Parsifal od Wolframa von Eschenbacha), zjistí, že pověst o něm skutečně vznikla ve Španělsku. První doložená zmínka o valencijském kalichu pochází z roku 1134, v majetku katedrály je od roku 1506 (předtím byl v Zaragoze v klášteře San Juan poblíž Huesky a také ve městě Jaco). Před pronásledováním Římany ho v rodném Španělsku měl ukrýt svatý Vavřinec a předmět podle novodobých zkoumání nepochybně vznikl před narozením Krista.
Více se toho při improvizovaném pátrání v turistických internetových kavárnách zjistit nedá, ale i zmíněné samo o sobě stačí vybičovat zvědavost.
U pokladny v katedrále (vstup stojí tři eura) toho moc bližšího nevědí, i audioprůvodce se omezí jen na konstatování, že „podle legendy“ je zde uchovávána nejhledanější relikvie křesťanství. Grál je uložen v boční gotické kapli mimo hlavní chrámovou loď a při ukázněné prohlídce by to mělo být poslední zastavení. Je doba oběda, takže návštěvník doufá, že v kapli nebude taková tlačenice, a opatrně se blíží. Jaké je jeho překvapení, když ve zšeřelé místnosti, v jejímž čele se nachází malý achátový pohár vsazený do zlata, uvidí sedět pět lidí a další dva postávat v pozadí. S fotoaparátem je tam jediný a připadá si svatokrádežně.
Pak pochopí: tenhle kalich svatým grálem být přece nemůže.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.