Jakkoliv s nimi sdílí třídu A, karlovarský filmový svátek bohužel nikdy nebude tak slavný a důležitý jako festivaly v Cannes, Benátkách či Berlíně. Má však něco, čím jiné přehlídky trumfne: publikum, které se pro filmy samou vášní klidně popere.
I když se na začátku právě skončivšího filmového festivalu v Karlových Varech ozývaly postřehy, že minimálně čtyři z uvedených snímků se týkají zneužívání dětí, podle ohlasů novinářů se aktuální ročník nebrodil v tradičních "festivalových depresích" tolik jako třeba loni nebo jako letošní Berlinale. Umění přece automaticky neznamená nimrání se ve všech problémech světa, mnohdy navíc dost samoúčelné.
I festivalové publikum má navíc rádo šťastné konce: diváckou cenu ve Varech letos příznačně dostal film Nickyho rodina, v němž se jeho režisér Matej Mináč už potřetí věnuje Nicholasi Wintonovi, kterému se za války podařilo zachránit před nacisty 669 židovských dětí. Kolem dětí se točí i druhý snímek nejvíc oceňovaný diváky (se skóre 1,12 má jen o dvě setiny horší známku než Nickyho rodina): F jako fotři jsou dokumentem o tom, jak se konvencemi a autoritami pohrdající rocker mění v zodpovědného otce. Film sbírá i zkušenosti dalších otců z prostředí americké punkové scény.
Komedie se v soutěžních sekcích velkých filmových přehlídek příliš neobjevují, stejně jako málokdy dostávají Oscary. V hlavní soutěži letošního ročníku Karlových Varů se letos objevila komedie jediná – Prázdniny u moře Francouze Pascala Rabatého. Když jí porota udělila cenu za režii, bylo to gesto sympatické právě proto, že jde o outsiderský žánr. Největším vítězem festivalu podle porotců i filmařů samotných je nicméně někdo jiný: právě diváci. Prezident přehlídky Jiří Bartoška jim při zakončovací řeči děkuje každoročně, ale tentokrát se nad nimi při závěrečném ceremoniálu nadšeně rozplýval i šéf poroty István Szabó či držitel trofeje pro nejlepšího herce David Morse z filmu Spoluautor, který se kvůli převzetí ceny do Karlových Varů vrátil až z Filadelfie. Morse vyzdvihl vášeň publika pro kinematografii a divákům vzkázal: "Dáváte naději filmařům po celém světě."
Herec není ve svém obdivu pro karlovarské publikum první a doufejme ani poslední. "Náš" festival sice bohužel nikdy nebude tak slavný a vlivný jako ty v Cannes, Benátkách nebo v Berlíně. Ale zmínění filmaři celého světa ho znají jako akci, kde o vstupenky na jejich filmy vášnivě zápasí tisíce mladých lidí, aby pak o nich všichni stejně vášnivě debatovali až do bílého rána. Každý rok to přivádí v úžas řadu tvůrců, kteří pak o atmosféře karlovarské přehlídky vyprávějí v zahraničí. A to je ta nejlepší reklama, jakou může festival mít.
