Turecká telenovela Tisíc a jedna noc je nezáměrně vtipná - ale ne zase tolik, aby se mohla stát kultovním kouskem. Lze spíš předpokládat, že po předpokládané obří nedělní sledovanosti se stane objektem zájmu jen typických telenovelových diváků - tedy unavených hospodyněk, které tu budou stejně jako v Ordinaci, Ulici, Cestách domů a podobných opusech domácí provenience hledat důkaz toho, že navzdory jejich celoživotní zkušenosti není svět bez lásky, štěstí a dobrodružství.
První divácký dojem ze série, která má 179 dílů a Nova ji hodlá vysílat z počátku pět dní v týdnu, leckdy i rovnou ve dvou dílech po sobě, je předpokládatelně strašný. A možná ještě strašnější tím, že seriál se snaží budit dojem výpravného, "filmového" díla.
A tak tu kamera obhlíží postavy v dramatických rakursech, hojně jsou využívány jízdy a jeřáby a lze předpokládat, že ony hospodyňky budou potřebovat po každém dílu na uklidnění více rohypnolů než obvykle - i když i telenovelový žánr je sám o sobě takovým rohypnolem televizního diváka a Tisíc a jedna noc je toho příkladem z nejtypičtějších.
Dramatická hudba tu duje i při banální dopolední pracovní poradě, zvuk je tradičně hluchý, tempo tradičně vleklé, dabing tradičně strašný, dialogy kostrbaté a příběh patřičně banální. Vypráví o architektce Šeherezádě a jejím šéfovi, který po letech bohapustého děvkaření prohlédne a zjistí, že život bez lásky nemá smysl - tváří v tvář ženě, která navíc řeší problémy s nemocným synkem. Ano, ingredience jsou namíchány s typickým humpoláctvím dortu pejska a kočičky, jen těžko lze v tomto žánru čekat cokoli překvapivého - u Turků se lze dočkat jen inovace v podobě takzvané orientální atmosféry.
Šokující tak ve výsledku na této telenovele je jen to, že ji Nova zařadila do hlavního vysílacího času. Ale vzhledem k mnohokrát už popsaným zákulisním důvodům tohoto kroku se tomu už také ani nemusíme divit. Žijeme holt v Česku - a tak se nyní poturčíme pětkrát týdně až do zblbnutí...
