Ukazuje se, že posilování imunity se netýká jen odolnosti vůči podzimnímu nachlazení. Stejně zničující jako atak virózy může pro nepřipraveného být třeba setkání s realitou zábavné televizní show.
Německý literární kritik Marcel Reich-Ranicki, známý mimo jiné díky svým televizním vystoupením, odmítl převzít televizní cenu. Ne že by ji a priori nechtěl, koneckonců si pro ni původně i přišel, chyba byla v tom, že než cenu dostal, musel zhlédnout polovinu zábavného pořadu, který udělování provází. Není proto celkem divu, že pak místo aby cenu od moderátora Thomase Gottschalka převzal, ji za velkého mediálního ohlasu odmítl.
Poučení? Kdyby byl Reich-Ranicki méně četl a víc koukal na televizi, mohl být ušetřen nepříjemnosti: zaprvé by věděl, do čeho jde, zadruhé by díky divácké otupělosti, jež přichází velmi záhy, na program nehleděl tak nesmiřitelně, a zatřetí by patrně nebyl tak pronikavým literárním kritikem a žádnou cenu by možná ani nedostal. Výsledek by v takovém případě byl fakticky stejný (Reich-Ranicki není držitelem ceny), ovšem popularita oné předávací show by nebyla zdaleka taková, jaká díky kritikovu extempore momentálně je.
Naštěstí Reich-Ranicki ve své (mohutně aplaudované) odmítací řeči nezavrhl televizi šmahem a připustil, že s přijímačem lze strávit i "pěkné večery". Škodolibostí osudu čeští diváci právě tou dobou seděli u přenosu kvalifikačního zápasu v kopané Polsko - Česko; konečná prohra nebyla při této příležitosti jediným důvodem k lítosti. Hned v úvodu bylo možno zalitovat, že premiér Topolánek ve snaze blýsknout se o zářijovém státním svátku poněkud předčasně nabídl veřejnosti novou verzi národní hymny. Kdyby byl počkal, mohl mezi revoluční nahrávky zařadit v plném slova smyslu neslýchané provedení české hymny v podání polského činelového ansámblu. V průběhu zápasu pak bylo důvodů k lítosti ještě mnohem více: třeba proč jsme si do národní reprezentace také nenakoupili nějaké šikovné cizince, třeba Poláky. Nebo proč na jiných programech neběží nic, nač by se dalo přepnout a polepšit si.
V jiných dnech uplynulého týdne byla nabídka přece jen o něco lepší: například ve středu ve 20.30 (pak že to nejde) uvedla ČT2 snímek Françoise Truffauta Nevěsta byla v černém a zahájila tak cyklus dosud neuvedených filmů tohoto režiséra. Kdo by si byl počkal do 23.50, mohl si dopřát ještě Felliniho Amarcord - bohužel při uvedení v tomto čase šlo skutečně spíše jen o servis pro ty, kdo ještě nemají slavný snímek nahraný; stejně jako v případě filmu Občan Kane, zařazeného na čtvrtečních 23.25.
Přece jen o něco dříve, ve 22.25, uvedla Česká televize v úterý norský thriller Insomnie - pozoruhodný snímek, který museli ocenit především ti, kdo viděli také jeho americkou podobu. České televizi se povedl i úplný závěr víkendu, když do nového pracovního týdne dovedl diváky ČT2 film bratří Dardenneů Syn, za nějž dostal představitel hlavní role Olivier Gourmet v Cannes cenu za nejlepší mužský herecký výkon.
Foto: AP, ČT
