Vlna obliby kuchařských pořadů jako by se promítla i do dramatické tvorby České televize: divákům o uplynulých nedělních večerech nabídla nadvakrát ohřívanou okultní bramboračku nazvanou Ďáblova lest.
Že jsou duchařské historky v Česku nedílnou součástí televizní služby veřejnosti, je už nějakou dobu nad slunce jasné. V roce 2005 například spatřil světlo světa podivuhodný seriál podle příběhů Arnošta Vašíčka Strážce duší. Nyní stál stejný autor u zrodu trojdílné série Ďáblova lest, kterou Česká televize ve vytržení nad sledovaností první části označila za "televizní událost začátku roku 2009", dále pak za "skvělý dramatický příběh s prvky hororu a mystiky".
Snad lze i v době, kdy se na publikum valí záplava obskurních konstrukcí ve stylu Šifry mistra Leonarda, nabídnout originální příběh, který by se dokázal pozdvihnout nad obecnou pokleslost těchto fantazií a přinést buď skutečně přesvědčivou a chytrou mystifikaci, nebo naopak nadhled a vtip. V případě Ďáblovy lsti ovšem ani k jednomu rozhodně nedošlo. Je pravda, že režisér Jiří Strach si v opulentním exteriérovém cvičení dokázal najít pár momentů, kde předvedl něco ze svých schopností vytvořit atmosféru a působivý obraz. Několikrát došlo i na pokus o jakýsi odstup, takových chvil však bylo po čertech málo.
Možná ještě ve dvou třetinách vyprávění o vyšetřování záhadných rituálních vražd mohli optmističtěji naladění diváci doufat, že přijde závěr, který korunuje, či alespoň zachrání dílo. Koruna, kterou tvůrci v závěrečné části svému opusu nasadili, však celý těžkopádně slátaný konstrukt definitivně shodila do roviny naivně nastrojeného strašení a nudných stereotypů. Ve finále se rozsypal jakýkoli náznak sympatického odstupu, a ostatně i veškerá logika příběhu, "který byl inspirován existencí unikátního středověkého rukopisu Ďáblova bible".
Promarněná šance na parodii
Nemá asi valný smysl pouštět se do rozboru "religionistických" objevů tohoto díla, ovšem bombastické rozuzlení, v němž vedle ďábla figuruje šestařicet spravedlivých, kteří vlastně spravedliví být nemusejí - stačí, když se nějak jmenují, zavražděný král Václav III., stěhování duší, matematika pro volný čas a zázračná relikvie, která naštěstí pro lidstvo funguje přesně podle návodu - to snad muselo zkrušit i samotné tvůrce.
K tomu je třeba připočíst prapodivné vymodelování postav, jejichž ovládání se evidentně poněkud vymykalo možnostem jejich stvořitele - sympatický a uvědomělý satanista Ferinčák byl asi nejpozoruhodnějším případem, ale silný zážitek skýtala třeba i linie kočkování kriminalisty Sumary a jeho kolegyně, která na něj byla nasazena s úkolem přistihnout ho při konzumaci alkoholu. (Obsazení Anny Geislerové do žánrově omezené role policistky bylo mimochodem jednoznačným plýtvaním jejím talentem.)
Patrně jediné, co se dalo s příběhem plným banálních klišé udělat, bylo obrátit jej v přiznanou parodii, k tomu ale nedošlo. Parodie z toho tedy sice nakonec vyšla, ale nechtěná. Možná trochu zbytečně drahá legrace.
Foto: ČT
