Je to zřejmé na první pohled, televizní prázdniny jsou za dveřmi. Největší pakování má samozřejmě na krku Prima - svůj obvyklý program musí uložit k ledu a dát prostor fotbalovému mistrovství (ano, přišel čas tomu uvěřit). I jinde jsou ale změny znát.
Nově se v neděli podařilo dovést do šťastného konce soutěž talentů X Factor. Je tím pádem již definitivně jasné, co to ten faktor X vlastně je. Nebo alespoň jak vypadá v Česku. Uondaný český showbyznys má tedy novou nadějnou posilu, vítěz soutěže má milión (což je přesně taková částka, kterou mu český lid dokáže přát, a ne závidět), porotci si nepochybně s mnohem menším úsilím také přišli na své, a dohromady se vlastně nic nestalo.
Hledat v televizním programu uplynulých dní nějakou zásadnější položku bylo ostatně obecně dost těžké. Zaznamenat se snad sluší, že na ČT2 skončily dva seriály - do přítmí hluboké páteční noci trochu zbytečně zakopnutí Ajťáci a pondělní Mrtví jako já. Druhý jmenovaný seriál ovšem hned pokračuje druhou řadou - byť soudě podle posledního dílu té první své možnosti dokonale vyčerpal. Nechme se tedy překvapit.
Panu prezidentovi s láskou
Milý vzkaz českému prezidentovi, který právě prezentoval v Americe svou zásadní knihu o modré planetě, vyslala Prima. Na minulé úterý večer zařadila americký snímek Den poté z roku 2004, jehož tvůrci si evidentně nemyslí, že globální oteplování je lživá doktrína. Diváci si mohli připomenout jejich vizi, podle níž bude důsledkem klimatické změny mimo jiné pěkná nuda... Tentýž večer byl pak na ČT 2 k vidění jiný, významnější vzkaz filmařů politikům - snímek drzého, manipulujícího, přesto však důležitého dokumentaristy Michaela Moorea Fahrenheit 9/11. Dokument o prezidentu Bushovi, teroristech, Saúdské Arábii, ropě, politice, naivitě, vychytralosti a Michaelu Mooreovi je ověnčen Zlatou palmou z Cannes - bohužel ani to mu nepomohlo k odvysílání v lepším čase než ve 23.40.
V době, kdy je většina populace v bdělém stavu, pustila Česká televize alespoň ve čtvrtek dokument Ivana Pokorného Recidiva moci, další ze snímků vracejících se k fenoménu normalizace. Užitečnou podívanou byl již minulý týden střihový film Viktora Polesného Bezčasí; nyní mohli dříve narození diváci možná s hrůzou, možná ale vlastně i s jistou úlevou sledovat, jak dokonale středoškolské mládeži slovo "normalizace" nic neříká. Ono se tehdy asi vlastně také dohromady nic nedělo. Nebo ano?
Foto: ČT
