Gauguinovy dřevorytové štočky z plotu domorodé chýše na Tahiti, skelet Munchova předloktí i badminton à la August Renoir - to vše nabízí výstava mistrovských děl ze Sbírky grafiky a kresby Národní galerie.
Velkým zadostiučiněním je výstava už pro pracovníky této trochu upozaděné sbírky. Jde totiž o první velký projekt po mnoha letech. Jako jediná sbírka nemá grafika a kresba ani svoji stálou expozici.
Může za to choulostivá povaha prací na papíře nebo pergamenu, které podléhají zvláštním podmínkám vystavování. Také životnost této expozice vymezují pouhé tři měsíce (26. 5. - 5. 9.). I proto je současná výstava naprosto unikátní možností vidět pohromadě skvosty, které jinak ukrývají speciálně světelně i klimaticky vybavené prostory v paláci Kinských na Staroměstském náměstí.
Vzhledem k okolnostem je koncept výstavy, který by jinak zaváněl neinvenčností, nejen pochopitelný, ale naopak možná dokonce žádoucí. Výstava v prvním patře Veletržního paláce navíc navazuje na předchozí projekt, který představoval práce od 11. do 18. století. Druhý díl v přehledu pokračuje až ro roku 1945.
Výstava je koncipována v podstatě chronologicky, což naznačuje ii časová osa, která ji otevírá. Po ní už následuje papírové „best of". Co jméno, to pojem. Jsou tady Renoir i Toulouse-Lautrec, Rodin, Matisse i Picasso, jehož koláž je mimochodem nejdražším exponátem výstavy. Nechybějí Klimt, Munch, Schiele nebo němečtí expresionisté. České prostředí zastupují současní aukční rekordmani a grafická esa zároveň Mucha, Kupka, Váchal nebo Čapek, ale jsou tu i surrealisté, generace Národního divadla nebo symbolisté. Samozřejmě nechybějí ani výrazní solitéři jako třeba Josef Lada.
Výstava je už ze své podstaty pestrá a tím i divácky atraktivní. Přestože jsou práce vybrané zástupce jako jednotlivosti pro své mistrovství nebo unikátnost, umožňuje samozřejmě volně sledovat i stopy uměleckohistorického vývoje. Žánrové scény střídají portréty, krajiny, alegorie i abstrakce. Ten kdo má i tak představu akademické suchopárnosti, je na omylu. V expozici narazíte na scény z nevěstince, absint, vampyrismus, rozčtvrcená prasata i nahou ženu ukřižovanou opicemi. Výstava je živá i díky proměnlivým formátům, které občas překvapí svou velikostí. Vzhledem k tomu, že se tu prolíná grafika s kresbou - mezi níž nechybějí ani „malebný" akvarel, pastel nebo kvaš, je šťavnatá i co se výrazu týče. Svou zásluhu na tom má i různý stupeň propracovanosti od rychlých skic a náčrtů po definitivní formu. Síla kreseb tkví i v tom, že jsou v ní umělci často mnohem odvážnější než v malbě.
Nejde však jen výbornou podívanou - v naprosté většině případů jsou samozřejmostí rozšířené popisky, které i laika zavedou pod povrch věci a upozorní na kontext i zajímavosti jednotlivých děl. Vše navíc přehledně shrnuje doprovodný reprezentativní katalog, který informace ještě doplňuje, takže se kromě jiného můžete dozvědět i to, jakému pivku dávali přednost francouzští kubisté.
Výstava stojí opravdu za to, v ideálním případě by mohla nejen přilákat zástupy diváků, ale i změnit vžitý názor na antikrárnost kresby a grafiky u současných umělců. K návštěvě je možné využít třeba hned 28. a 29. května, kdy je do Veletržního paláce a dalších expozic Národní galerie volný vstup.
Foto: NG
