I Česko
Budoucnost celého světa: země se prezentují benátském bienále
08.05.2015 19:08
Téměř stovka zemí má své umělecké zastoupení na 56. benátském bienále, které od středy do dneška představuje své expozice novinářům a odborné veřejnosti. Jeho téma je tradičně velmi volné, letos zní All the World's Futures (Budoucnost celého světa). Hlavním kurátorem je Okwui Enwezor, ředitel mnichovského muzea Haus der Kunst. Je prvním kurátorem afrického původu ve více než stoleté historii bienále.
Bienále se pro veřejnost otevře v sobotu a potrvá do 22. listopadu tradičně v zahradách Giardini di Castello, v areálu bývalých loděnic Arsenale a v mnoha historických palácích v celých Benátkách.
V Giardini jsou národní pavilony, autorem české expozice je Jiří David. Britský list The Guardian ve čtvrtek uvedl na svém webu výběr 15 nejlepších expozic či instalací 56. bienále, mezi nimiž zmínil i práci Jiřího Davida. Spolu s ním zmiňuje expozici Factory of the Sun v německém pavilonu (Hito Steyerl), dánský pavilon, pro nějž Dahn Vo připravil expozici s náročnou instalací odkazující mimo jiné ke slavnému filmu Exorcista (1973).
Mezi patnáctkou vyzdvižených expozic je i japonský pavilon s názvem The Key in the Hand, jehož autorkou je Chiharu Shiota. Patří k těm divácky přitažlivým - v pavilonu jsou dvě dřevěné loďky a nad nimi se klene hustě spletená síť z rudých vláken, na níž jsou zavěšeny tisíce klíčů. Autorce jsou symbolem otevírání dveří do neznámých světů, síť naznačuje spojování lidí. Uvádí také, že dvě loďky symbolizují dlaně chytající "déšť vzpomínek", jež padají ze stropu. Instalace doplňuje video, na němž si malé děti vzpomínají na své první zážitky na světě.
Z expozice v centrálním pavilonu v Giardini, kterou vždy sestavuje hlavní kurátor bienále, list The Guardian zmiňuje úvodní expozici Fabia Mauriho s názvem The End nebo kolekci obrazů Georga Baselitze. Pro centrální expozici kurátor vybral i práce Haruna Farockého, Andrease Gurského, Alexandra Klugeho či Christiana Boltanského.
Nejlepší expozici vyhlásí pořadatelé v sobotu. Protože na podobných festivalech často získávají ocenění projekty s politickým vyzněním, spekuluje se o Ukrajině. Ta postavila prosklený pavilon přímo u Velkého kanálu a nazvala ho Hope (Naděje) - nápis vyvedený v barvách státní vlajky je vidět zdaleka, stejně jako doplňující instalace trosek letadla zarytých do země, která evokuje loňský pád malajsijského letounu na východní Ukrajině. V pavilonu pak je prázdná upletená klec, videopřenos z chodeb za dveřmi, za nimiž bydlí rodiny nedávno naverbovaných ukrajinských vojáků a několik dalších děl vztahujících se obecně k tématu války a násilí.
Politické konotace má ale mnoho dalších děl, také třeba transformace jednoho odsvěceného kostela na mešitu, za níž stojí švýcarsko-islandský umělec Christoph Büchel. Tradičně se řeší konflikt mezi pojetím bienále jako otevřené přehlídky umění a jejím čím dál silnějším spojováním s elitami, celebritami a firmami.
Několik posledních bienále u břehů kotví obrovské lodě miliardářů, k jejichž koníčkům patří sbírat umění a které mimo jiné fyzicky zastiňují pohled na historické město. Letos je konflikt ještě vyhrocenější, kurátorský výběr je více politický a Enwezor navíc do hlavní výstavy vybral performanci, při níž po celou dobu bienále tým lidí předčítá z Marxova Kapitálu. V okolí míst, kde se koná bienále, tak visí koláže s postavou kurátora a Karla Marxe s textem, který se ptá, co má Marx společného s tak elitářskou událostí, jakou je bienále.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.