Název výstavy Fundamenty a sedimenty může znamenat téměř cokoli a podtitul Vzpoura hraček situaci ještě komplikuje. Fundamenty jsou zde míněny základní tvary - čtverec nebo kruh - a sedimenty jejich hluboké významy. A Vzpoura hraček je poválečný film, který se na společné výstavě šestadvaceti českých výtvarníků v Městské knihovně v Praze promítá.
Galerie hl. m. Prahy vystavuje v Městské knihovně díla 26 českých umělců různých generací. Společným znakem výstavy je důraz na formu a základní a jednoduchý tvar - kruh, čtverec, obdélník, kvádr či kouli. Kurátor projektu s názvem Fundamenty a sedimenty Petr Vaňous vybral díla Vladimíra Kokolii, Petra Nikla, Jiřího Petrboka, Ivana Pinkavy, Jiřího Sopka, Lubomíra Typlta a dalších.
"Je to taková sonda do současného umění z úhlu poststrukturalismu, je to vysoce promyšlený intelektuální projekt," řekl Karel Srp, šéfkurátor galerie. Teoretik umění Vaňous uvedl, že jednotlivé autory zvolil podle jejich zaměření na formu a tvar. Zastoupena jsou všechna dnešní výtvarná média, obrazy, plastiky, videa i zachycení performance. "Za základním výběrem děl je snaha o postižení jakéhosi esperanta forem bez jednoznačného významového, tedy ani ideologického ukotvení," řekl Vaňous.
Výstava je instalovaná podobně jako tekoucí řeka - má své dynamické části (tok) a statičtější zálivy (přehrady). Tok odpovídá plynutí forem, přecházení z jednoho formálního světa do druhého. Druhou část tvoří pět oddílů (přehrad), které vždy v určitém shluku zpomalují tok instalace a zaměřují se na některou z forem.
Jediným výrazně odlišným exponátem výstavy je poválečný antifašistický film Vzpoura hraček z roku 1946. Snímek tvoří kontrastní prvek k ostatním dílům. Zároveň je podle kurátora Vaňouse vhledem do dílny, kde něco vzniká, odkrývá se tam zázemí vzniku forem. Zařazení snímku na výstavu a jeho vyjmutí z historické časové struktury prý umožňuje nový náhled na film, který lze rázem sledovat oproštěně od určitého dobového podtextu.
