Děti kulturní revoluce, které nadchly Západ

Propojení čínských a evropských výtvarných tradic, srozumitelnost a zároveň nádech exotičnosti učinily ze tří čínských výtvarníků, kteří ode dneška do 28. prosince vystavují v pražské Galerii Rudolfinum, uznávané osobnosti i v euroamerickém prostředí.

Galerie Rudolfinum již před více než deseti lety jako jedna z prvních velkých výstavních síní v Evropě rozpoznala potenciál nového čínského umění. Dodnes v pěti výstavách představila tvorbu více než šedesáti tvůrců z Číny, Hongkongu a Tchaj-wanu a celkem nabídla návštěvníkům okolo tisíce jejich děl. 

Současná expozice převážně velkoformátových maleb je podle ředitele Galerie Rudolfinum a spolukurátora výstavy Petra Nedomy jakými sklenutím tohoto dlouhodobého výstavního projektu. Zároveň jde i o návrat k počátku - dva ze tří nyní přítomných malířů byli zastoupeni již na první výstavě čínského umění v roce 1997.

"Dle mého názoru jsou to nejvýraznjěší současní čínští malíři," říká o protagonistech současné výstavy Petr Nedoma. "Představujeme průřez jejich tvorbou od počátku 90. let, kdy se začali věnovat tomu, čím se později proslavili." Některá nová díla vznikla přímo pro prezentaci v pražském Rudolfinu.

Nekonečná překvapení 

Nejznámější z vystavujících malířů je Zhang Xiaogang (Čang Siao-kang, *1958), který loni jako první čínský autor pronikl do žebříčku 100 nejvlivnějších současných umělců podle časopisu Art Review. Pražské publikum zaujal již při minulé výstavě malbou inspirovanou rodinnou fotografií z doby kulturní revoluce - pokračující série děl s názvem Pokrevní pouto je v Rudolfinu vystavena i tentokrát.

Vedle minulosti nalézá v malířových dílech ohlas též aktuální přítomnost - například v rozměrných snímcích televizní obrazovky, přes něž Zhang Xiaogang napsal úryvky ze svého deníku. "Čína v poslední době prochází tak obrovskými změnami, že člověk nestihne ani odhadnout situaci, o vytvoření si vlastního názoru či rozhodnutí ani nemluvě. Díky nekonečným 'překvapením' se podvědomě přizpůsobujeme. Nezbývá, než se valit vpřed spolu s o překot uhánějícím proudem - nikdo netuší, co se může stát, kam nás zaveze tenhle super rychlý expres?"

Nikdy ve Photoshopu!

Fenomén kulturní revoluce a dnešní překotné proměny Číny připomíná v katalogu výstavy i Feng Mengbo (Feng Meng-po, *1966): "Narodil jsem se v prvním roce kulturní revoluce. Když jsem byl malý, byl jsem pyšný, že se v jedné dětské písni zpívalo 'jsem stejně starý jako kulturní revoluce'. Byl to absolutní předěl v čínské kultuře, odtržení se od minulosti. Feudalismus, kapitalismus a revizionismus byly šmahem odhozeny na smetiště dějin. Na jednu stranu nám ve škole říkali, že čínský národ a civilizace má pět tisíc let, a na druhou stranu bylo provoláváno heslo 'vymýtit čtvero staré, vybudovat čtvero nové'. Byli jsme z toho zmateni. Proč bychom se měli starat o to, co bylo, když svět patří nám, když jsme ranním sluncem. Nevím, co si představovaly dívky, ale určitě bylo nemálo chlapců jako já, kteří celým srdcem toužili být statečnými vojáky, kteří ve světové válce zachrání lidstvo."

Oproštění se od maoistických ideálů, po léta vtloukaných do hlavy, znamenalo pro čínské umělce novou revoluci. "Malba, zvláště ta, jež čerpá z dotyku se Západem, objevila neobyčejně rozsáhlou oblast, ba bezbřehé možnosti individuálního vyjádření. Navíc zbaveného nutnosti širšího společenského konsenzu," uvádí Petr Nedoma. Feng Mengbo se v polovině 90. let začal věnovat počítačově generovaným videosekvencím, kritizujícím mj. cynismus počítačových her. V nedávné době se jeho zájem posunul k zdánlivě velmi tradičně pojatým obrazům krajiny. Jejich základem je ovšem počítačově konstruovaná obrazová struktura dotvářená klasickou malbou.

Výsledná monumentální díla jsou zakódovanými zprávami o vývoji čínské malířské disciplíny - Feng Mengbo mimo jiné reflektuje odkaz "čtyř Wangů", malířů z období počátku dynastie Qing (Čching), jejichž společným uměleckým postupem bylo napodobování starých mistrů. "Tak jako čtyři Wangové kopírovali staré mistry, tak já jsem bez skrupulí naskenoval staré mistry i čtyři Wangy a použil je jako 'textury'," uvádí Feng Mengbo, který si pro svou tvorbu vytvořil svérázný kodex. Stejně jako dávní tvůrci se chce řídit závaznými pravidly - například "není jiných stromů než borovic" či "všechny úpravy budou prováděny pomocí programu Bryce, nikdy ve Photoshopu".

Andělíčci mezi hmyzem 

Třetí z vystavujících Fang Lijun (Fang Li-ťün, *1963) se od figurálních scén, někdy skrývajících jízlivou poznámku vůči čínské realitě, přesunul k harmonickým kompozicím a nadpozemským výjevům, k hledání zůsobů zachycení a zobrazení světla, k vyjádření patosu a slavnostní atmosféry. Přitom je ale v jeho snových a zároveň realistických dílech přítomna i ironie.

Také on vystavuje v Rudolfinu vskutku monumentální dílo, na obrovské pomalované ploše proudí do nebe mrak motýlů, včel, brouků, ptáků a tu a tam se mezi onou havětí objeví i malý barokní andělíček jako potvrzení odkazu k evropským barokním freskám.

"Číňanům se velmi těžko zdůvodňuje, proč si vybrali z bohaté zásobárny evropské kultury to či ono," uvádí spolukurátor výstavy Petr Nedoma v eseji o díle Fang Lijuna. "Otázka zní, proč přebírají, co si vybírají, podle jakého klíče a konečně jak vybraný vzor překódují, zpracují, promění. K tomu již je třeba jen dodat otázku, proč to všechno dělají."

Foto: Galerie Rudolfinum