Na jeho výstavu v Rudolfinu před čtrnácti lety přišlo přes 40 tisíc lidí. Od té doby byly práce výtvarníka Františka Skály k vidění jen v menších českých galeriích a také v zahraničí. Ve čtvrtek se proto před Valdštejnskou jízdárnou v Praze, kde probíhala velkolepá vernisáž Skálovy nové velké výstavy, znovu mačkaly stovky lidí. Svébytný autor, který si libuje v různých mystifikacích, tu oznámil i svou kandidaturu na prezidenta.
Skála pro svou výstavu v Národní galerii v Praze, jejímž kurátorem je Tomáš Pospiszyl, sám navrhoval i architektonické řešení. Prostor koncipoval tak, aby byl co nejvíce otevřený, což ve Valdštejnské jízdárně, kde naposledy probíhala třeba výstava o Karlu IV., není zvykem. "Chci, aby se návštěvník cítil tak, jako by vstoupil do ulice, kde je pět galerií - v každé z nich je moje výstava, ale trochu jiná," řekl Týdnu výtvarník.
Mezi pavilony jsou různá náměstí a na nich volně stojí solitérní sochy. Některé mají návštěvníci možnost vidět vůbec poprvé - jako například obří kmen stromu s názvem Zub času, na němž Skála průběžně pracoval přes deset let. Jiné práce už byly vystaveny i jinde - například kinetická světelná instalace na jednom z ročníků Signal festivalu nebo nafukovací lebka v Centru současného umění DOX.
Převážně jsou ve Valdštejnské jízdárně k vidění objekty, které Skála vytvořil od roku 2004, tedy od zmíněné výstavy v Rudolfinu. Skála, který se proslavil také tím, že šel v roce 1993 pěšky na Bienále do Benátek, pracuje především se dřevem a přírodninami. Nyní představuje i další stránku své tvorby, která vedle soch zahrnuje i grafiku, ilustraci, fotografie nebo loutky: "V posledních letech mě oslovily lamináty a sustamid 66, zvláště kvůli svým světelným vlastnostem. Propouští světlo, rozkládají ho nebo jsou průsvitné." Ve dvou pavilonech expozice jsou vystavené jen plastové věci, například sekerou tesané čepele prehistorického tvarosloví, ale také třeba kytara, na niž Skála hraje v kapele MTO Universal.
Jeden z pavilonů tvoří muzeum roztodivných předmětů, které František Skála podobně jako dříve jeho otec, taktéž slavný výtvarník, sbírá. "Jsou to věci, které jsou buď pro mě nebo skutečně vzácné. Některé jsem svým zásahem přetvořil, jiné nechal," vysvětluje, proč se pod jednou vitrínou objevuje třeba nůž z roku 1300 př. n. l. vedle bonboniéry naplněné zrníčky z chuchvalců, které vytvořili hlodavci, s názvem "Dávky na třicet dní".
Jsou tu také "Pomeloni" - vysušené hlavy z citrusů, nebo velký mořský koník, kterého si Skála dovezl z Austrálie. "Tohle je pro mě ta ideální představa muzea, do kterého bych rád šel," přibližuje. Exponáty mají rozličné názvy, se kterými se podle Skály dá pracovat například i v rámci doprovodného programu pro děti.
Jinak ale autor přílišnou interaktivitu v lásce nemá: "Všichni dnes vyžadují, aby umění bylo interaktivní, aby se něj dalo šahat nebo do něčeho mlátit. To se v mém případě neděje. Nicméně různé prvky, které tu jsou jako nadstavba nad seriózní prací, již myslím naprosto vážně, tady jsou," řekl Týdnu. Má na mysli například střechy pavilonů, které mají připomínat horní patro pralesa - diváci na jednotlivé exponáty budou moci shlížet dalekohledem z balkonu.
Ve foyer je postavena velká schránka na dopisy vytvořená z bedny, ve které do Jízdárny byla dovezena jedna ze soch, Vzduchoplavec. "Rád posílám pohlednice, a tak se tu dá zakoupit a rovnou poslat spousta mých pohledů." Od 1. dubna by měl výstavu doplnit ještě "Prastánek", který bude stát na Malostranském náměstí.
Velký rozhovor s Františkem Skálou si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Týden.
