Tvorbu malíře Jiřího Načeradského, výrazného představitele figurální malby druhé poloviny 20. století i pedagoga s vlivem na mnohé současné umělce, připomíná Galerie U Betlémské kaple. Výstava, která potrvá ode dneška do 12. května, se jmenuje Invaze. Název odkazuje k jádru výstavy, tedy pracím ze 70. let, kdy se v Načeradského malbě invazivně objevují vedle prototypu žen vyobrazených jako Kudlanky i návštěvnice z vesmíru Marťanky a Ufy.
Výstava ale představuje výběr obrazů a kreseb z let 1962 až 1992 a umožňuje divákům sledovat vývoj Načeradského tvorby od studentských let až po období, kdy působil jako profesor na pražské akademii.
Největší prostor galerie věnuje pracím z druhé poloviny 70. let, kdy se v Načeradského tvorbě objevují nové archetypální ženské bytosti, často zobrazené v zářivé barevnosti. Přinesly nejen nová témata, ale také záměrný odstup od reálné situace v pochmurné atmosféře socialismu. Ironie autorovi sloužila jako obrana proti všudypřítomné depresi a beznaději. Sám s odstupem let konstatoval, že čím hůře mu bylo, tím veselejší maloval obrazy.
"Vystavené obrazy patří mezi jádro připravované monografie, kterou jsme s profesorem Načeradským zpracovali, ale bohužel se ji za života autora již nepodařilo vydat," říká kurátor výstavy Petr Mach. Načeradský zemřel před třemi lety ve věku 73 let.
Pouze okrajově je na výstavě zastoupen nejslavnější cyklus Běžců z roku 1967, který byl opakovaně vystaven v Čechách i v zahraničí. Sérií obrazů, pro níž se vžil název Běžci, na sebe Načeradský poprvé upoutal pozornost kritiky. Cyklus byl inspirován fotografiemi z denního tisku, na plátnech autor malbou přepisoval reportážní sportovní fotografii.
Výběr ze souboru představil kurátor Jindřich Chalupecký začátkem roku 1968 ve Galerii Václava Špály v Praze. Umělci bylo teprve 28 let, když jeho kariéru zastavil příjezd okupačních vojsk, před kterými spolu s Rudolfem Němcem a Jiřím Sopkem odjeli do Francie. Po návratu do vlasti a nevydařeném pokusu využít další francouzské stipendium pro emigraci do USA začalo období úředního bojkotu tvorby nejen Načeradského, ale většiny umělců spojených s liberálním prostředím 60. let.
V 70. a 80. letech se nemohl věnovat volné tvorbě a živil se restaurováním fasád historických budov. I přesto v roce 1978 navštívili autorův ateliér členové nákupní komise pařížského Centre Georges Pompidou a zakoupili zde pro sbírky muzea sedm kreseb.
Po roce 1989 mohl znovu vystavovat a působil do roku 1992 jako vedoucí Ateliéru figurální a monumentální malby na Akademii výtvarných umění a na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně.
