Výstava v Rudolfinu
Hlasy mutujících fotografů

Zmapovat vývoj české fotografie si vzala za úkol Galerie Rudolfinum. Výstava pod názvem Mutující médium začíná ve čtvrtek 10. února a potrvá do 1. května. 

Výstava zachycuje postupné proměny fotografie v českém umění posledních dvaceti let. Úspěšnou rozsáhlou expozici Decadence Now! Za hranicí krajnosti, kterou navštívilo rekordních více než 56 tisíc lidí, tak střídá komornější projekt. Představí se při něm zhruba 150 děl od 20 autorů a dvou autorských dvojic pracujících přímo i nepřímo s fotografií a příbuznými médii. Podrobnosti výstavy dnes novinářům přiblížili ředitel galerie Petr Nedoma a kurátor Pavel Vančát.

Výstava je řazena chronologicky od počátku 90. let do současnosti, i když mnohé fenomény se prolínají, dělení tedy není zcela striktní, uvedl Vančát. Stejně tak se opakují i jména autorů u různých časových úseků a rozdílných fotografických fenoménů.

V prvním sále se kurátor věnuje takzvaným piktoralistům, kteří se prosadili na přelomu 80. a 90. let. Tito autoři vyšli z klasické fotografické tradice, kterou však každý reflektoval vlastním způsobem. Stále u nich byl ale patrný vztah k tradici umělecké fotografie a důraz na poetičnost, například v dílech Ivana Pinkavy.

Hned následující sál sleduje určitý kontrapunkt toho, co se dělo v 90. letech. Příkladem jsou třeba snímky zachycující performance Jiřího Kovandy, jejichž cílem je dokumentace akce. Dalším fenoménem je práce s fotografickým archivem, kterou reprezentují díla Michala Pěchoučka.

Jiná kapitola výstavy se věnuje takzvaným manipulátorům, kteří začali ve druhé polovině 90. let uplatňovat princip digitální manipulace. Technika přinesla nové možnosti, ale i tušení konce zdánlivě podstatných kvalit fotografie, tedy autenticity a originality. Umělci začali navíc ve větší míře reagovat na vpád masmédií a reklamy do české reality 90. let. Sálu dominuje divoce barevný až odpudivý objekt Jiřího Černického reagující na fenomén paparazzi. Dominantní prostor si vynucují také dvě rozměrné fotografie Veroniky Bromové zpodobňující ženské tělo jako cosi nepříliš vábného.

Poslední kapitola se nazývá Po fotografii a sleduje dění po roce 2005. Autoři mají podle Vančáta sklon rozebrat samotné médium fotografie až do čistě abstraktních forem. Zároveň se ale vracejí k podstatě fotografie a její roli v rámci moderní společnosti. "Na rozdíl od radikální konceptuální kritiky 60. a 70. let je tu cítit i poetická estetika, dojetí a soucit s mizejícím médiem," domnívá se Vančát.

Na výstavě jsou dále zastoupena díla mimo jiné Zbyňka Baladrána, Markéty Othové, Václava Jiráska, Jiřího Thýna, Daniela Pitína, Štěpánky Šimlové či Václava Stratila.