Malíř MICL
Invaze vlčích máků
19.02.2015 17:30 Rozhovor
V nuselském ateliéru malíře MICLA je jedno malé okno, ze kterého je vidět nebe. Možná proto na jeho plátnech tak často plují mraky. Momentálně se vznášejí nad rozkvetlými poli s vlčími máky, ale idyla to není, obvykle se zpovzdálí vynořuje cosi znepokojivého. Díla ateliéru v těchto dnech vystavuje pražská galerie Vltavín.
Jak je na tom malba dnes, není to přežité médium?
Malba je věčná. Je to jednoduchý přístup k vyjádření, stačí vzít barvu, podložku, štětec, barvu na podložku nanést - a vznikne obraz, který odráží to, co se autorovi právě odehrává v hlavě. Obrazů se namalovaly miliony, pořád vznikají další a pořád je to živé médium.
Je pro vás tvorba zdrojem zábavy?
Jasně, většinou mě to baví. Ale nedá se malovat pořád. Je to hodně namáhavé, meditativní a osamělé zaměstnání. Takže je to nutné sem tam s něčím prostřídat.
S čím to střídáte vy?
Nejčastěji s těžkou fyzickou prací. Buď sochařením, prací pro architekty, nebo prostým zahradničením.
To jsme ale kromě zahradničení pořád u tvorby...
Taky jezdím na skateboardu, teď v zimě na snowboardu, chodím na výlety a vídám se s kamarády. Společnost mi v mé profesi schází, ale co nadělám. Někde jsem četl, že malířem se člověk stává proto, aby se nemusel stýkat s jinými lidmi. A někdy tomu výroku rozumím. Na druhou stranu svoboda, která souvisí se všemi tvůrčími činnostmi, není jednoduchá. Člověk si musí vypěstovat disciplínu k práci, jinak by se mu mohlo lehce stát, že třeba proleží týden v posteli a neudělá nic.
Míváte strach z bílého plátna?
Do ateliéru chodím s jasnou představou, co chci dělat. Když s obrazem začínám, mám většinou přípravné skici, vím, jak bude obraz vypadat. Takže se bílého plátna nebojím. Ale je pravda, že se ho vždycky snažím co nejdřív zaplnit barvami. Když už je obraz rozmalovaný, tvoří se snadněji.
Na aktuální výstavě je jedna část obrazů barevně velice tlumená, druhá barvami naopak hýří. Co to o vaší tvorbě a životě vypovídá?
Řeším pořád stejné věci, krajinu, člověka nebo sochy v krajině, akorát ty trošku starší věci se odehrávají v noci a ty nejnovější za slunného letního dne. Jsou na nich všechny barvy spektra. S mým životem to ovšem nemá nic společného.
Dobře, tak mi aspoň řekněte, kde se vzala taková invaze vlčích máků?
Za všechno může jeden květ vlčího máku, který jsem viděl na výletě, když jsem šel v létě podél Berounky. V nějaké zahrádce tam kvetl obrovský ozdobný mák. Tenkrát jsem si ho nakreslil, pak jsem ho několikrát použil, pak víc a víc, až se stal nějak samovolně dominantou mých obrazů. Děj obrazu se teď většinou odehrává až za těmi květy, je tam někde vzadu schovanej. Někdy tam třeba jedou kombajny, takže to mají máky spočítané. Obvykle se tam vloudí něco znepokojivého.
Výstava ve Vltavínu není v pravém slova smyslu retrospektivou.
To ne, reprezentativní starší věci jsou prodané, ty visí někde u sběratelů. Tohle jsou moje obrazy z posledních let, jsou tam čtyři okruhy mé práce. Nejnovější obrazy, o kterých jsme se právě bavili, pak starší z černozlatého období, civilní krajiny, které vycházejí ze skutečných výletů a prázdninových pobytů. A nakonec je tam devět drobných soch, které se mi časem nashromáždily v ateliéru, vlastně jsem je předtím moc nevystavoval.
Jsou z docela zvláštních materiálů.
Hlavně z těch, se kterými se mi dobře pracuje, třeba doma za dlouhých zimních večerů. Je tam alabastr, cín, odlitky z pryskyřice a jeden mramor.
Zpracováváte v dílech svoje skutečné zážitky?
Někteří lidé si fotí obrázky z dovolené, já nefotím, ale maluju. Když mě něco hodně zaujme, nakreslím si to do skicáku a pak z toho třeba vznikne obraz.
Vybavuju si váš malý formát s hořícími mrakodrapy World Trade Center z 11. září 2001.
Jo, to je přesně ono. To byl tak silný zážitek, že jsem si to musel namalovat. Ten obraz si pak koupil Krištof Kintera.
Jaké životní téma teď aspiruje na to, aby se objevilo na vašich plátnech?
No, já jsem si teď pořídil starý Mercedes 124. Je to vskutku krásný vůz, vždycky stojím na balkoně u nás na Spořilově, dívám se dolů, jak je zaparkovaný u chodníku, a těším se, až s ním zas někam pojedu. Takže myslím, že se tam teď začne objevovat tohle životní téma.
Michal MICL Novotný (45) |
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.