Akademická sochařka Věra Janoušková, která zemřela před deseti lety, 11. srpna 2010, patřila k nejzajímavějším experimentujícím sochařkám generace 60. let. Svá díla často tvořila z vyhozených věcí, například starých smaltovaných plechů ze smetišť, ze kterých svařovala originální objekty. Janoušková, která se zabývala i kolážemi, o sobě hovořila jako o "smetištní sochařce". Skrytá krása věcí, jež na první pohled už dosloužily, ji fascinovala.
Narodila se 25. června 1922. V letech 1941 až 1942 studovala na sochařskokamenické škole v Hořicích, pak na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Karla Dvořáka a Josefa Wagnera. Samostatně vystavovala od roku 1960, ve stejném roce se stala spoluzakladatelkou umělecké skupiny UB12. V roce 1987 se přidala k Nové skupině a od roku 1990 z ní byla členka obnovené Umělecké besedy. Retrospektivní přehlídky se dočkala až počátkem 90. let.
Po počátečním realistickém období začala Janoušková na přelomu 50. a 60. let experimentovat s nezvyklými materiály. S kovovými prvky spojovala sádrové části svých soch, a vytvářela tak nezaměnitelné figury, často zjednodušené až k abstraktním tvarům. Když zanikly takzvané železné neděle, kdy lidé vyvezli kovový odpad na určité místo, stýskalo se jí. Nacházela tam totiž pozůstatky umyvadel, konvic, kamen či postelí, které se po úpravě stávaly součástí jejích soch.
Manželem Janouškové byl akademický sochař Vladimír Janoušek, který zemřel 8. září 1986 v Praze. V květnu 2004 založila Nadaci Věry a Vladimíra Janouškových, aby spravovala dílo manželů a podporovala šíření kulturního odkazu obou umělců.
Sochařka se dožila 88 let.
