Výmluvné i mnohoznačné, záhadné, provokativní, citlivé, vtipné, někdy děsivé či záměrně nevábné jsou artefakty, které reprezentují dosavadní tvorbu jednoho z nejnámějších současných českých výtvarníků Jiřího Davida (*1956). Výstava Předběžná retrospektiva v pražské Městské knihovně potrvá do 10. května, potom se přesune do Moravské galerie v Brně.
"Ještě musím sehnat masožravou rostlinu," rekapituloval Jiří David před čtvrteční vernisáží stav expozice, která návštěvníkům připomene jeho tvorbu z uplynulých desetiletí. Na předběžnou retrospektivu je podle dvaapadesátiletého Jiřího Davida právě teď vhodná doba: "Samozřejmě mi lidé v odpovědi na pozvánky psali, jestli už jsem mrtvej. Ale v zahraničí je celkem běžné, že umělci mají retrospektivy třeba už ve čtyřiceti letech."
Někdejší iniciátor sedmi neoficiálních přehlídek výtvarného umění Konfrontace a člen skupiny Tvrdohlaví výrazně promlouvá do vývoje současného českého umění už od poloviny 80. let minulého století. Výstava pracuje s díly, která se kompletně zachovala, ale i s fragmety instalací, které už jako celek neexistují. „Věci se tu objevují v nových souvislostech, přesto doufám zachovávají tehdejší napětí a dosah," říká Jiří David, podle něhož by měla být expozice pro návštěvníky překvapivá. A to nejen pro ty, kdo z jeho tvorby znají pouze srdce na Hradě a trnovou korunu na Rudolfinu. „Nikdy sám přesně nevím, jaké věci budou, jak budou působit na diváky ve veřejném prostoru. Doufám, že tato výstava ukáže lidem, kteří myslí, že mě znají, že mě vlastně neznají."
Jeden obraz možná ještě přibude
Kurátorem Davidovy výstavy je ředitel Moravské galerie v Brně Marek Pokorný. Příprava expozice podle obou zúčastněných nebyla jen vzájemným poplácáváním po ramenou. „Už v minulosti jsme se střetli ve velmi vypjaté, ale věcné diskusi," říká kurátor, který Davidovu tvorbu před lety sledoval coby výtvarný kritik. „Ovšem Jiří David sice věci bere velmi osobně, ale neponechává jejich vyznění v osobní rovině," dodává Pokorný. K diskusím docházelo i při vytváření nynější výstavy, kterou kurátor koncipoval s důrazem na období od druhé poloviny 80. let zhruba do roku 1995. Davidovy realizace a projekty z této doby považuje Pokorný podle svých slov za nejvýznamnější, nejživotnější a nejinspirativnější.
| Jiří David: Zábava mě děsí |
„Zvlášť v Čechách se o umění mluví jako o duchovním přesahu bytí, ale to jsou schematické představy," tvrdí Jiří David. "Říkají to umělci, aby ukázali divákům - já jsem duchovní, a vy jste ti obyčejní. Já |
jsem se vždycky snažil tyhle věci bourat, ale to neznamená, že dělám zábavu. Zábava mě děsí a zároveň odpoutává běžnou populaci od přemýšlení. To mě vždycky vedlo k určité depresi a vždycky jsem proti tomu bojoval."Výtvarník i kurátor se shodli na tom, že výběr děl reprezentuje Davidovu tvorbu jen do jisté míry. Na skutečnou retrospektivu by byly potřeba čtyři městské knihovny, soudí Pokorný. „Netvrdím, že všechno, co jsem vytvořil, je vystavovatelné, ale celkem jsme původně vybrali tak šestinu mých prací a z té šestiny je tak třicet procent ještě pryč," říká Jiří David. „To ale neznamená, že ta výstava nemůže vytvořit celkovější obraz o tom, jak přemýšlím a jakým způsobem chci citlivému divákovi říct něco o jeho životě. Nejenom o mém životě."
Expozici prý nechtěl přeplnit, a tak se smířil s tím, že na výstavě nejsou všechny obrazy, které by tam rád měl. „Ale jeden obraz sem možná stejně ještě dodám, až tady nikdo nebude," dodal Jiří David na středeční tiskové konferenci, přičemž ani kurátor Pokorný si v tu chvíli patrně nebyl jistý, jak vážně umělec svá slova míní.
Foto: ČTK, GHMP - Martin Polák, Michaela Dvořáková, AD Collection Krakov
