Jiří David vytvořil z klíčů Revoluci, ta se ale nekoná

Utajovaná „klíčová" socha má konečně svoji podobu. Vizuální umělec Jiří David sestavil z pětaosmdesáti tisíc klíčů slovo revoluce. Socha nakonec ještě předčila očekávání, alespoň ohledně své velikosti. Původně avizovanou šestimetrovou výšku pedagog Vysoké školy uměleckoprůmyslové ještě překročil - ve výsledku má sedm a půl metru. V dalších ohledech už to tak slavné není.

Podoba sochy představuje Davidovu osobní polemiku s politickým a společenským vývojem v České republice za dvacet let, které uplynuly od sametové revoluce. Jestli jeho dva předchozí - neonové - projekty ve veřejném prostoru (srdce a trnová koruna) stavěly na otevřeném poselství jednoduchého symbolu, tady David zvolil sofistikovanější postup.

Písmena jsou postavena na sobě a zobrazena tak, že váha horních jako by drtila ta spodní. Každé z nich je navíc kopií nějakého výrazného fontu, charakteristického pro předrevoluční dobu, například R pochází z titulu Rudého práva, E z toaletního papíru, V z potisku balíčku vaty. Své místo symbolicky zaujaly i fonty žvýkačky Pedro, reklamního předělu pana Vajíčka nebo bonů. Poslední písmeno - spodní, téměř k nepoznání zdeformované E - bylo doma na komunistické legitimaci.

Hlavní symbolický nosič - klíče - ovšem nepochází z hlavy Jiřího Davida, ale PR stratégů firmy Vodafone. Klíče jsou od jejích zákazníků, kteří je odevzdávali výměnou za denní esemesky zdarma. Vzhledem k tomu, že stejný mobilní operátor také vznik sochy financoval, bylo podmínkou zakázky jejich zužitkování.

Je jistě chvályhodné, když se chce nadnárodní firma v očích veřejnosti prezentovat prostřednictvím výtvarného umění, ale je otázkou, jestli zrovna tento způsob má ještě něco společného s mecenášstvím. Zatímco Jiří David vytvořil „svobodnou, názorovou věc na principu volného umění", investor, který je zároveň majitelem sochy za více než jeden milion korun, ji vnímá jako marketingový nástroj a podle toho s ní také zachází.

„Cílem bylo naplnit smysl našeho hesla Power to you v kontextu dvacátého výročí 17. listopadu 1989 a zapojit do toho naše zákazníky," uvedl pro on-line deník TÝDEN.CZ Filip Hrubý, tiskový mluvčí investora. Za své mluví i přítomnost zástupce pelhřimovské agentury Dobrý den, který hned na vernisáži „slavnostně" oznámil zápis projektu do české knihy rekordů. Marketingem zavání i plánované turné sochy po velkých městech, které má nastat po několikaměsíčním statování v samotném srdci Prahy, v těsné blízkosti Staroměstského náměstí.

ČTĚTE TAKÉ: Jiří David: Nechci očůrávat rohy veřejného prostoru

To vše by mohl nakonec změnit ještě výsledek Davidova snažení. Jenže, bohužel, nezměnil. Samo provedení moc přesvědčivé není, „typické" fonty zřejmě sám o sobě rozklíčuje jen málokdo, krom toho je ta „literární" socha do značné míry nečitelná. Své v tomto ohledu vykonala zmíněná „deformace", ale i spirálovitá „DNA kompozice", která znemožňuje čtení z jednoho místa. Celkový dojem narušuje i příliš viditelná nosná konstrukce. Samotný klíčový plášť má zajímavou schopnost reflektovat sluneční svit, ale ze všeho nejvíc připomíná efekt penízkového šátku břišní tanečnice. Za zamyšlení by možná stály i proporce jednotlivých písmen vzhledem k celku... Nejpozoruhodnější tak možná je nechtěný kontext, který vyplývá z umístění sochy přímo před jednou z budov pražského magistrátu. Mimochodem, o to se osobně zasadila galeristka Olga Dvořáková, manželka starosty Prahy 1.

Foto: Karel Šanda