Londýnská Národní galerie se chlubí svými padělky
03.07.2010 13:00 Původní zpráva
Na první poslech to zní jako špatný vtip. Londýnská Národní galerie se až do 12. září chlubí svými chybami, ale má to svou logiku. Výstava Padělky, chyby a objevy, která staví na úzké spolupráci vědců, konzervátorů a historiků umění této významné instituce ve skutečnosti představuje vzrušující podívanou, plnou odhalených záhad. Jde o první velkou výstavu svého druhu.
Vědecké oddělení Národní galerie v Londýně bylo založeno v roce 1934 a stalo se jedním ze světových lídrů ve studiu obrazů. Výstava vychází z poznání, že moderní vědecké metody, včetně infračerveného a rentgenového snímkování nebo práce pomocí elektronických mikroskopů mohou poskytnout fascinující informace ohledně použitých materiálů, barev a způsobů a technik malby.
Právě na základě důkladného průzkumu představuje právě probíhající výstava rozmanité a fascinující příběhy více než čtyř desítek obrazů se sbírek Národní galerie. Výstava je uspořádána do několika témat, která představují základní problematické okruhy, jimiž se odborníci galerie musejí zabývat. Jsou to například záměrné podvody, chyby nebo pozdější přemalby. Výstava přitom staví na autorech prvotřídní kvality. Představuje díla Raffaela, Dürera, Rembrandta a Botticelliho.
Některé obrazy vyvolávají složité otázky sporného autorství a autenticity. Ty se týkají celého spektra otázek od těžko zařaditelných obrazů po moderní padělky vytvořené s úmyslem oklamat. To je i příklad Skupinového portrétu muže, který byl pokládán za urbinského šlechtice Federika da Montefeltro, s jeho dvěma dětmi. Jako takový byl V roce 1923 zakoupen jako autentické dílo italské renesance15. století. Pozdější vědecký analýza ovšem ukázala, že malíř použil pigmenty, které byly k dispozici až v 19. století, svrchní vrstva byla navíc opatřena šelakem, který restaurátoři používají k tomu, aby vzbudili "starý" dojem.
Jiný obraz Žena u okna - tentokrát skutečně renesanční, byl pro změnu v 19. století přemalován tak, aby více vyhovoval dobovému vkusu a morálce. Provokativní zobrazení bylo dramaticky změněno ve prospěch viktoriánské éry. Z blondýny se stala bruneta, její výraz přibral na nevinnosti a také její výstřih doznal změn.
Vědecká zkoumání ale napravují chyby v určení jako v případě obrazu Muž s lebkou, který galerie koupila jako dílo německého mistra Hanse Holbeina ml. Dendrochronologická analýza ovšem ukázala, že dřevěná deska na níž je obraz namalován pochází až z doby po roce 1543, kdy malíř zemřel.
Některé příběhy mají ale i dobrý konec. Až do roku 1991 se myslelo, že obraz Madona s karafiáty je pouhou kopií nezvěstné Raffaelovy kompozice. Infračervené paprsky ale odhalily podkresku, která zcela neodpovídala povrchové malbě, zejména při zachycení kostýmu a krajiny na pozadí. Obojí přitom nese všechny znaky ruky renesančního mistra. Navíc jemné rozdíly poukazují na to, že umělec během práce změnil názor, což by žádný kopista neudělal. Chemická analýza také potvrdila, že také pigmenty odpovídají Raffaelově paletě. Některé z nich se dokonce po 16. století přestaly používat.
Foto: nationalgallery.org.uk
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.