Světoznámá radikální srbská performerka Marina Abramovic ve středu zahájí výstavu svých fotografií, videí a soch v Londýně. Na příští rok připravuje operu Život a smrt s ikonou nezávislé hudební scény Anthonym Hegartym z Anthony and the Johnsons.
Zatímco Praha momentálně žije výstavami světově proslulých jmen na téma Decadence now a zkoumá, zda podvědomá tabu v nás, spojená se sexem či smrtí, mají v této liberální a cynické době ještě vůbec nějakou sílu, londýnská Lisson Gallery od středy nabídne výstavu Mariny Abramovic, která nás naopak neustále ujišťuje o tom, že tabu jsou věčná. Tato umělkyně si neomylně a nekompromisně volí témata za hranicí dovoleného a představitelného, navíc taková, která námi aktuálně hýbou.
Lisson Gallery nabízí ve dvou svých oddělených prostorách jednak sérii Rytmy - záznamy ranných performancí umělkyně od počátku 70. let, ale také nová díla se souhrnným názvem Zpět k jednoduchosti. K vidění tu budou nové autoportréty, videa i sochy. Výstava je menší evropskou poctou 64leté umělkyni oproti její letošní souhrnné výstavě v newyorském Muzeu moderního umění, kterou navštívilo 850 000 lidí. Abramovic tu představila svou performanci Umělec v přítomnosti, při níž 736 hodin a 30 minut tiše seděla v atriu muzea a písemně zvala návštěvníky, aby usedali proti ní.
Pro mezinárodní festival v Manchesteru Marina Abramovic právě chystá novou operu Život a smrt se skladatelem a zpěvákem Anthony Hegartym z kultovní nezávislé skupiny Anthony and The Jonsons. "Jeho hlas duchovně otevře každého, kdo ho poslouchá, a to natolik, že začne přemýšlet o vlastní smrtelnosti," řekla o podivném vysokém vokálu Anthonyho deníku The Guardian. Seznámili se před třemi lety na party u Bjork a jejího manžela, umělce Matthew Barneyho a Abramovic vyslovila přání, aby jí Hegarty zazpíval na pohřbu.
Operu, k níž Anthony Hegarty chystá hudbu, popisuje umělkyně jako sled narození a pohřbů, scén z vlastního dětství v Bělehradě i situací z dospělého života.
Ze světoznámých prací Mariny Abramovic připomeňme video pro Bienále v Benátkách z roku 1997, za nějž získala Zlatého lva. Abramovic v něm vystupuje jako anonymní žena v kostýmku neosobním tónem vysvětluje "Jak u nás na Balkáně hubíme krysy", přičemž popisuje děsivou metodu, jak zkřížit krysy s vlky, a dotýká se tak samého nervu nedávných tamních genocid.
Na Praguebiennale v roce 2007 zakoušela umělkyně na vlastní kůži tíhu svých mrtvých předků:
A nakonec možná stojí za to si poslechnout, co si o Abramovic "myslí" její velká obdivovatelka Lady Gaga, která má pocit, že překračuje tabu, když se obleče do syrového masa. Co si asi o ní myslí Abramovic?
