Martin Nytra pátrá po kořenech a smyslu rodiny

Je rodina základ státu, jak pravil Masaryk, či uvězňuje jedince v systému diktovaném vzorci výchovy? Tímto tématem se zabývá čtyřiadvacetiletý výtvarník Martin Nytra. V rámci cyklu Start-Up, jehož prostřednictvím představuje Galerie hlavního města Prahy začínající umělce, vystavuje od 19. ledna v pražské Galerii u Zlatého prstenu.

Student pátého ročníku ateliéru malby Vysoké školy uměleckoprůmyslové rozvinul svou školní práci na téma "vitráže do sakrálního prostoru" do širšího projektu, jenž odkazuje k prvorepublikové etice a estetice. Odtud pramení i název výstavy, jejímž ústředním motivem je vztah jednotlivce, jeho osobní i rodinné paměti, k instituci státu a systematizování života v moderní společnosti.

Dobou zprofanovaný výrok Tomáše Garrigua Masaryka "Rodina, základ státu" možná působí z dnešního pohledu až příliš archaicky a ironicky, mladý umělec jej však bere jako stále se opakující motto své tvorby, v níž se soustavně zabývá národními a folklorními motivy. Z těch posléze vyjímá pouze určité fragmenty a signifikantní znaky, které aktualizuje, osobitě reinterpretuje a překódovává do současného jazyka.
Vitráže, jež jsou záměrně rozmístěny podobným způsobem jako v chrámovém prostoru, odkazují k lidovému zdobení a ornamentice mužských krojů z Moravského Slovácka, odkud pocházejí umělcovi prarodiče.

Lidové prvky dále Nytra rozvíjí na pozadí konkrétního rodinného příběhu, jenž se udál za druhé světové války v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Toto místo, známé jako poslední úkryt skupiny parašutistů, bylo působištěm umělcova prastrýce biskupa Gorazda, jehož později, v souladu s říšským právem, za ukrývání nepřítele popravili. Silný rodinný příběh uvozuje Nytrovu odosobněnou hru s formou a významy a působí jako dialektický protipól k intimněji pojatým plátnům, jež vycházejí z intuitivních kreseb a náčrtů umělcova nejbližšího okolí.