Maturitní vysvědčení Bohumila Hrabala? Samá čtyřka

Rukopis pamětí Mikuláše Dačického z Heslova. Zápis o rozvodu Jana Masaryka. Paruka Josefa Kajetána Tyla. Smlouva Karla Hašlera se zaměstnancem Vlastou Burianem. Tyto i desítky dalších exponátů jsou k vidění na výstavě Slavné osobnosti ve fondech středočeských archivů v archivním areálu Chodovec na Praze 4.

„V našich archivech lidé obvykle hledají informace regionálního významu, někdy ale nacházíme i materiály týkající se osobností známých po celém světě,“ vysvětluje jeden z autorů výstavy Jiří Vichta ze Státního oblastního archivu v Praze, který výstavu pořádá. „Na některé věci jsme při bádání přišli náhodou, na jiné nás upozornili pracovníci okresních archivů,“ dodává spoluautorka Ivana Skálová.

Vančura propadal

V oddělení věnovaném kulturním osobnostem je například k vidění pamětní kniha kolínského Sokola. Obrázkem a podpisem se v ní zvěčnil Mikoláš Aleš a připojil malůvku s popiskem „Wulterýnova šavle z roku 1898“. „Pátrali jsme po tom, co by to mohlo znamenat, a našli jsme odpověď v jednom fejetonu J. S. Machara, který zaznamenal Alšovo vyprávění,“ říká Jiří Vichta.

Povídka popisuje, jak se Aleš opil a vyzpěvoval v kolínských ulicích národní písně tak hlasitě, že vzbudil pohoršení policejního komisaře Josefa Vulterina. Historie ovšem usvědčila Mikoláše Alše ze špatné paměti, protože komisař zemřel v roce 1891, takže datace u malůvky zjevně není správná. „Snažili jsme se ke každé archiválii připojit nějaký minipříběh, který by historické osobnosti přiblížil z lidského hlediska,“ vysvětluje Ivana Skálová.

Údajně velmi populárním exponátem jsou vysvědčení Bohumila Hrabala a Vladislava Vančury, s pobavením je studují především školní výpravy. „Vančura totiž měl na benešovském gymnáziu dokonce pětky z dějepisu, zeměpisu a matematiky,“ komentuje zápis Skálová. Hrabal u zkoušek z dospělosti „ulovil“ především trojky a čtyřky.

„Myslíme si, že monotematické výstavy mohou časem nudit. Naše výstava je zajímavější, protože když některá osobnost návštěvníka nezajímá, může si vybrat jinou,“ popisuje možné přednosti výstavy věnované desítkám osobností najednou Skálová. „Máme tu pána, který sem chodí každý den, že prý není možné to všechno vstřebat najednou,“ usmívá se Jiří Vichta.

Ryba to s mravností přeháněl

Jediným nepapírovým exponátem ve výstavním sále je paruka, kterou prý možná nosil Josef Kajetán Tyl. „Byla mezi jeho věcmi a pochází z té doby, takže se to dá předpokládat. Ale dokázat se to nedá,“ vysvětluje připojená "kdyby" Jiří Vichta.

Třemi listy papíru je na výstavě doložen alkoholový incident Vítězslava Nezvala. Ten se totiž na literárním večírku u lingvisty Romana Jakobsona, kde byli přítomni i Jaroslav Seifert a kritik Karel Teige, tak opil ruskou vodkou, že zaútočil na strážníka. Musel být předveden na policejní stanici a tam napadl i další policisty. S ohledem na to, že byl bezúhonný a incident si téměř nepamatoval, vyvázl jen s tříměsíční podmínkou a povinností zaplatit bolestné 150 Kč.

Skladatel Jakub Jan Ryba je zase připomenut stížností na prchlivého občana Martina Sýkoru, jehož synové se vydali na koledu, i když to bylo zakázané. „A chlapec, který měl za úkol dbát na pořádek, to ve škole v podstatě napráskal,“ vysvětluje Ivana Skálová. Následující činy Martina Sýkory popsal Ryba takto: „...to dobré a mravné dítě, které mnohým za příklad pravé ctnosti státi a býti má, nemilosrdně a nekřesťansky zbil, přitom jemu hrozíc, že jemu v napadnutí krk ukroutí,“ a žádal, aby magistrát násilníka pokutoval a propříště mu v podobných výstupech zabránil. „On to pan Ryba s tou mravností trochu přeháněl,“ komentuje dopis Skálová.

Kromě umělců jsou v expozici zastoupeny i osobnosti politického, vědeckého nebo hospodářského života. Smutný zápis z archivu obce Strančice například dokládá, jak bylo zdejšímu slavnému rodákovi a zakladateli ČKD Emilu Kolbenovi v roce 1940 kvůli židovskému původu odebráno čestné občanství obce; dostal ho zpět až v roce 1991. Významného průmyslníka Františka Ringhoffera st. zase připomíná výpravný výuční list na mědikovce, který získal ve firmě svého otce v roce 1837.

Opomíjené poklady

Na výstavě je k vidění ještě asi 150 dalších exponátů včetně listiny se zřejmě posledním dochovaným podpisem malíře Petra Brandla, záznam o sňatku spisovatele Mikuláše Dačického z Heslova z roku 1590 nebo soudní dokumenty k případu smrti komparzisty, který byl při natáčení filmu Hej rup! přejet parním válcem. Ke zhlédnutí jsou třeba dobové filmové plakáty i historicky cenné dokumenty, například málo známý spis z října 1948 o odsouzení Lídy Baarové (v nepřítomnosti, byla už v emigraci) k zaplacení 750 tisíc korun.

„Někdy se stane, že farář v kostele najde šest papírů, a je z toho jedna z hlavních zpráv na Nově. Z takových případů jsme někdy frustrovaní,“ říká s poukazem na nezájem médií o vystavené dokumenty Jiří Vichta. Pro návštěvníky jsou archiválie s „minipříběhy“ přístupné ve Státním oblastním archivu v Praze na Chodovci, Archivní 4, Praha 4, a to zdarma až do 28. června od 10 do 17:30 denně kromě pátků.

Foto: Robert Zlatohlávek

Repro: katalog k výstavě