Zdá se, jako by bylo vyslyšeno několikaleté zbožné přání části umělců a odborné veřejnosti. Milan Knížák má opustit Národní galerii, kde ve funkci generálního ředitele strávil více než deset let.
To, že jednou bude muset skončit, bylo jasné už ve chvíli, kdy do této funkce nastoupil. Dnes se tento fakt poprvé ukázal být dohlednou realitou.
Tomu také odpovídala jistá hysterie, která ohledně této zprávy vznikla. Přispěl k ní samozřejmě i způsob, jakým se informace dostala na veřejnost a který je pro tuto zemi v něčem typický.
Během dne přinesla zprávu o Knížákově odvolání agentura ČTK. Národní galerie však o ničem nevěděla. "Nemohu to potvrdit," řekla mluvčí Petra Jungwirthová. "Národní galerie připravuje na rok 2010 a 2011 pod vedením současného generálního ředitele Milana Knížáka řadu projektů." O odvolání nic nevěděl ani sekretariát generálního ředitele.
Informaci nakonec dementoval i mluvčí ministerstva kultury Jan Cieslar. "Pan Knížák v této chvíli rozhodně není panem ministrem kultury odvoláván." Podle Cieslara tak sice Knížákovo odvolání není na pořadu dne, ale je na obzoru.
"Pan ministr Václav Riedlbauch tento rok zahájí jednání k ukončení funkce Milana Knížáka v Národní galerii," řekl Cieslar. Je pravděpodobné, že v průběhu roku 2010 bude Knížák odvolán. "S Milanem Knížákem se o tom pan ministr bude bavit v únoru," dodal.
ČTĚTE TAKÉ: Knížák musí šetřit. Národní galerie dluží miliony
Později skutečnost, že Milan Knížák z čela Národní galerie odejde, potvrdila i Národní galerie. Její mluvčí Petra Jungwirthová uvedla, že na konci roku 2009 došlo ke schůzce mezi ministrem a generálním ředitelem Knížákem. Jedním z bodů jednání byl i Knížákův odchod z funkce. Výběrové řízení na nového generálního ředitele by podle představ ministerstva mělo být uzavřeno do poloviny roku 2011. Ukončení působení Milana Knížáka v čele NG by se mělo vztahovat k závěru roku 2011.
Galerie rovněž zdůraznila, že v žádném případě nejde o nucený odchod. Milan Knížák, jemuž bude letos sedmdesát let, prý odchází dobrovolně a na základě vzájemné úmluvy. Loni prošel prověrkou ministerstva kultury jako ostatní ředitelé státních kulturmích institucí, jeho práce byla hodnocena jako velmi kvalitní a dostal peněžitou odměnu.
Rebel, rektor, celebrita, ředitel
Milan Knížák toho za svůj život vystřídal už mnoho a prakticky vždy byl ve svém konání úspěšný. Minimálně ze svého pohledu. Nezpochybnitelný kredit získal především v 60. letech jako umělec, tehdy si ho všiml také Jindřich Chalupecký, který oceňoval především jeho performance, ale zaujal i jako hudebník. Od té doby se ovšem změnilo mnoho. Z progresivního umělce se v porevoluční době stal nejprve rektor akademie (byl jím až do roku 1997), kde dodnes vede jeden z ateliérů, a později také generální ředitel Národní galerie. Knížák se pokoušel i o politickou dráhu, ale ve volbách do Senátu neuspěl. Knížák je inteligentní, sebevědomý, rázný, přesvědčivý diskutér. Ne nadarmo se stal jednou z mála veřejně známých tváří z oblasti výtvarného umění.
PSALI JSME: Ředitelé muzeí a galerií na věčné časy
Čistič i sebestředný zpátečník
Na akademii, kam si ho bezprostředně po revoluci zvolili sami studenti, dokázal, že je schopný i jako "čistič" a školu jako první u nás transformoval na současné poměry. Problémy ovšem přišly, když se "nic nedělo". Jeho působení v Národní galerii však tolik nadšení nevyvolávalo. Pochybnosti přišly už ohledně jeho nástupu do funkce, kam ho jmenoval v roce 1999 Pavel Dostál, přestože Knížák v konkurzu na tuto funkci nezvítězil. To, že má politické přátele, kteří nad ním drží ochrannou ruku, se pak v souvislosti s ním objevovalo relativně často. Stejně tak byla kritizována jeho sebestřednost, transformace galerie v izolovanou instituci, která nemá mezinárodní kredit, slabá výstavní činnost nahrazovaná drahými stálými expozicemi a konflikty s odbornými pracovníky galerie, kteří poměrně rychle dávali či dostávali výpověď. Několikrát se v souvislosti s ním objevily spekulace o sebepropagaci či střetu zájmů, jako například v případě soch před Veletržním palácem nebo založení ceny Národní galerie vnímané jako trucpodnik vzhledem k Ceně Jindřicha Chalupeckého. Knížák také patřil mezi velké kritiky Kaplického návrhu Národní knihovny.
Foto: Karel Šanda
