Výstavu malíře Josefa Istlera, představitele surrealismu a později informelní malby, připravilo Muzeum Kampa. Malíř a grafik Josef Istler (1919 až 2000) patří podle pořadatelů k protagonistům evropského informelu. Byl jedním z nejvýznamnějších českých malířů hlásících se k surrealismu. Poslední aktivní člen Skupiny Ra se později věnoval abstraktní malbě a knižní ilustraci.
Výstava v Muzeu Kampa, která potrvá do 15. ledna, prezentuje výběr obrazů a grafik ze soukromých sbírek a sbírek veřejných institucí z České republiky. Informální umění či informel bylo hlavním evropským uměleckým směrem po druhé světové válce. Termín vyjadřoval absenci formy v tradičním smyslu. Díla syrové estetiky chtěla postihnout primární existenci člověka, informel je výtvarným ekvivalentem existencialismu v literatuře a filozofii. V Československu odříznutém po roce 1948 od vývoje ve světě se informel v závěru padesátých let stal hlavní tendencí neoficiálního umění, i když se pro něj používal spíše termín strukturální abstrakce.
Informel měl bourat koncepty tradičního umění i kompozice, byl spontánní, iracionální a svobodný. Byl protikladem přesného geometrického umění. Umělci míchali vrstvy barvy s kousky omítky, rozdrceným mramorem, pískem i sádrou a vytvářeli dynamické vrstvy. Barevná hmota pak na plátně měla zobrazovat širokou škálu pocitů.
Josef Istler byl v rané tvorbě inspirován válečnou realitou, jíž ztvárňoval do podoby ponurých výjevů s ruinami staveb a lidských přízraků v duchu surrealistické imaginace. Tehdy se formovala literárně-výtvarná Skupina Ra. Istler patřil k nejvýraznějším postavám jejího pražského okruhu.
V roce 1946 se uskutečnily jeho první samostatné výstavy, několik obrazů bylo zařazeno na přehlídku československého umění v Paříži. Istlerovy tehdejší práce zaujaly umělce budoucího mezinárodního seskupení CoBrA. Počátkem padesátých let se Istler v rámci intelektuálního okruhu kolem Karla Teiga podílel na přípravě samizdatových sborníků Znamení zvěrokruhu, Objekt I a II.
Ve svých pracích zobrazoval aktuální atmosféru absurdity a metafyzické úzkosti. Koncem padesátých let se zabýval možnostmi abstraktní gestické malby, k tomuto výrazu se vracel i v osmdesátých a devadesátých letech.
V první polovině šedesátých let Istler v malbách i grafikách vytvářel prostorové labyrinty subjektivních psychologických ponorů, se světelnými ohnisky kosmické dimenze, píše v úvodním textu k výstavě její kurátorka Iva Mladičová. Zájem o materiálové struktury měl Istler i během sedmdesátých let, v duchu tématu pojetí obrazu jako hmotného objektu. V roce 1989 se uskutečnila zatím poslední Istlerova retrospektivní výstava.
