Najdete rozdíl? Jak se (ne)změnila Praha po sto letech
09.12.2008 16:24 Původní zpráva
Celkem 73 dvojic fotografií vystavených v Muzeu hlavního města Prahy dokumentuje vliv času na známé budovy, prostranství a zákoutí hlavního města.
Před více než deseti lety se fotograf Jaroslav Bárta a jeho spolupracovníci rozhodli pustit do jedinečného projektu. Podle reprezentativní sbírky fotografií nejvýznamnějších českých lokalit, kterou vydal na konci 19. století J. R. Vilímek, vytvořili s přibližně stoletým odstupem odpovídající fotografické protějšky. V roce 1999 uspořádali v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze z těcto dvojic fotografií úspěšnou výstavu Letem českým světem.
Nyní se vděčná podívaná vrací. Ze souboru, který před deseti lety vznikl, vybral Jaroslav Bárta pro Muzeum hlavního města Prahy dvojice snímků výhradně pražských lokalit. Většina nyní prezentovaných fotografií nebyla na minulé výstavě použita, nynější expozice je tedy znovu unikátní.
Retušovalo se vždycky
Autory starých snímků jsou významní fotografové Jindřich Eckert a Rudolf Brunner-Dvořák, jeden snímek pochází od amatérského fotografa Josef Záhejského. Snímky z 90. let 20. století pořídili vedle Jaroslava Bárty také Zdeněk Helfert, Daniela Horníčková a Ivan Lutterer. Snažili se nejen najít stejnou lokalitu a nasnímat ji ze stejného místa a ve stejnou roční i denní dobu, ale používali i obdobnou techniku jako jejich předchůdci. "Největší problém působily odlišné vlastnosti negativního fotografického materiálu," uvádí Jaroslav Bárta. "Především byly tehdejší fotografické materiály jinak spektrálně citlivé, což se projevovalo nízkou citlivostí k červené a oranžové a naopak vysokou citlivostí k modré. Proto například červené prejzové střechy domů jsou na starých fotografiích tak výrazně tmavší a obloha naopak často úplně světlá a bez odstínů."
Na starých snímcích jsou navíc občas věci, které nejdou pouhým vyfotografováním napodobit ani při největší snaze. "Dnes se fotografům často vyčítá, že s fotografií manipulují. Oni s ní ale manipulovali i tehdy," říká Bárta. "Když záběr nevyšel přesně tak, jak si představovali, pomáhali si retušemi." Časté bylo například používání běžně dostupných masek mraků.
Podle Bárty není handicapem, že "nové" fotografie již vlastně také zachycují minulost: "Výstava má tak vlastně už tři roviny," říká její kurátor. "K těm dvěma záběrům, které návštěvník vidí, si s sebou v čerstvé paměti přináší ještě aktuální podobu daného místa."
K výstavě, kterou lze pojmout jako procházku od Pražského hradu k Vyšehradu, vychází i publikace, kde jsou všechny vystavené snímk doprovozeny podrobnými texty od Ivana Dejmala, Libira Jůna a Jiřího T. Kotalíka.
Foto: Muzeum hl. m. Prahy
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.