Národní galerie expanduje na Hrad

Po čtyřech letech Národní galerie (NG)dokončila rekonstrukci Schwarzenberského paláce na Hradčanech. Veřejnosti se ale otevře až po půlročním zkušebním provozu. NG zde instaluje novou expozici barokního umění.

Prostý lid nezvaný na slavnostní recepci při otevření paláce může do jeho interiérů na několik hodin nahlédnout 12. července odpoledne. Pak se budova opět uzavře. Předtím, než NG začne koncem roku instalovat citlivé exponáty nové stálé expozice, hodlá doladit klimatické podmínky a odzkoušet si technické parametry provozu.

Architekt Tomáš Šantavý do historických prostor občas až brutálně nezakrytě vkládá moderní technologie. Při rehabilitaci historických konstrukcí zachoval barokní úpravy, původní renesanční vrstvy jsou tu naznačeny pouze ve fragmentech. Zřejmě aby dům lépe korespondoval s uměním, které ho za pár měsíců zaplní.

NG sem přestěhuje barokní sbírku z nedalekého kláštera sv. Jiří. „Ta je stará už třicet let. Nová instalace bude odlišně strukturovaná, vedle velkých mistrů bude klást stejný důraz i na žánry, přibude například nová sochařská expozice,“ upřesňuje záměry ředitel sbírky starého umění Vít Vlnas.

Větší prostor by se měl dostat i zápůjčkám z Uměleckoprůmyslového muzea. Právě za nedostatečnou interdisciplinaritu svých stálých expozic byla NG v minulosti terčem kritiky zahraničních odborníků, nyní by tedy užité umění z depozitářů UPM (která je nemá kde vystavovat) nemělo být pouhým doplňkem. Za necelých 262 milionů získala NG velkorysých 4000 metrů čtverečních výstavní plochy, neplánované využití půdy, vybudování archivu a badatelny i restaurování objevených nástropních maleb schválený rozpočet navýšilo o 33,5 milionu korun.

Zatím je ovšem palác prázdný a obdivovat lze pouze architekturu. Za největší unikáty považuje Šantavý původní renesanční krov, který rekonstrukce odkryla, a dřívější odpadovou šachtu. „Je to výjimečná věc, u pražských paláců se obvykle nezachovala. Umístili jsme do ní výtah pro tělesně postižené i  toalety, a tak jí vlastně vrátili původní funkci.“ Díky prosklené konstrukci se návštěvníkům nabízí efektní průhled až do sklepů.

Jeden z nejkrásnějších pražských renesančních paláců získala NG v roce 2002 od ministerstva obrany ve zbědovaném stavu. O rok později rozšířila naše největší sbírkotvorná instituce svoji kolekci o přilehlý Salmovský palác. Za symbolickou korunu dům pronajala galerii Správa Pražského hradu poté, co se vysmekla ze smlouvy se singapurským investorem, který chtěl v paláci zbudovat luxusní hotel. NG vzápětí přišla s ambiciózním plánem oba paláce zrekonstruovat, propojit a umístit do nich své sbírky, které jsou nyní rozestrkané po celé Praze. Ve spojení se Šternberským paláce na druhé straně Hradčanského náměstí by se jednak vyřešily „lokační“ problémy, jednak by na turisticky atraktivním a frekventovaném místě vznikl efektní výstavní trojuhelník.
 
Do plánů však zasáhly restituční spory s Anežkou Pezoldovou, dědičkou jedné z větví rodu Schwarzenberků, která si činila nárok na Salmovský palác. U soudů neuspěla, ovšem pře práce zablokovala, a tak galerie musela od plánu na finančně výhodnější společnou rekonstrukci upustit. Rekonstrukce Salmovského paláce by ale podle náměstka NG Milana Tajče měli začít nejpozději do roka.

Oba objekty propojí vstupní hala a infocentrum podle návrhu španělského architekta Josepa Lluíse Matea. Počinu tak odvážného a atraktivního, jakým je skleněná pyramida v Louvru od Ming Peie, se však na Hradě nedočkáme. Památkáři do zadání architektonické soutěže, kterou Mateo vyhrál, prosadili, že novostavba nesmí být z náměstí vidět. Výsledek je tak spíš neviditelným kompromisem sice prostým gest, ale i větší poutavosti.