V roce 2004 Národní galerie v Praze zakoupila ve vídeňském obchodu se starožitnostmi sochu Madony na lvu. Záhy po nákupu se objevily odborné analýzy, podle nichž se patrně jedná o falzum. Nyní Národní galerie zveřejnila výsledky výzkumu, které podporují tezi, že socha je pravá.
Spor, který se po nákupu sochy Madony rozhořel, se možná chýlí ke konci. Dendrochronologický průzkum totiž podle sdělení Národní galerie zjistil, že dřevo, z něhož je socha vyrobena, skutečně pochází z doby, do níž je vznik sochy datován, tedy z třicátých či čtyřicátých let čtrnáctého století. Podle Národní galerie by sice bylo možné, že si případný padělatel obstaral starší dřevo, není však pravděpodobné, že by sehnal kus, který by takto přesně odpovídal předpokládané době vzniku sochy.
Pře mezi odborníky
Madona, která dostala jméno klosterneuburská, byla odborníkům před nákupem Národní galerí neznámá. K odkupu ji vídeňskému obchodníkovi se starožitnostmi nabídl rakouský soukromý sběratel. Po "znovuobjevení" ve Vídni byla socha specialistou na sochařství 14. století, Ivo Hlobilem z Ústavu dějin umění Akademie věd připsána Mistru Michelské madony a doporučena k zakoupení do státních sbírek.
Proti Hlobilovu názoru se záhy po nákupu Madony postavili význační medievisté Jiří Fajt a Robert Suckale, kteří vyslovili přesvědčení, že Madona klosterneuburská je falzum, pocházející nejspíše z dílny bruggské padělatelské dílny, činné v polovině 19. století. Teorii falza rozpracovala také profesorka Masarykovy University v Brně Milena Bartlová, která posunula předpokládaný vznik díla až do 1. třetiny 20. století. Předpokládala středoevropský, snad moravský, původ falza.
Pro průzkum dřeva, z něhož je Madona vyřezána, Národní galerie v Praze oslovila Tomáše Kyncla z Botanického ústavu ČSAV a následně Petera Kleina z University v Hamburku. Kyncl došel k závěru, že materiál sochy je bez jakýchkoli pochyb středověký. Nejstarší měřitelný letokruh stromu, pocházejícího nejspíše z jižního Německa, severního Švýcarska či přilehlé části Francie, datoval rokem 1314. Výpočtem dospěl k datu pokácení stromu po roce 1330, zároveň však doporučil provedení dalších zpřesňujících analýz.
Shoda okolností není pravděpodobná
Peter Klein podle Národní galerie před nedávnem dospěl nezávislým měřením k obdobným závěrům jako Tomáš Kyncl. Potvrdil hypotézu o lokalitě původu dřeva, stejně tak jako nejzazší možné datum pokácení stromu po roce 1330. "Nevyloučil však ani mladší datování kácení stromu po roce 1340, čímž se dostal do těsné blízkosti uměleckohistorického datování díla, navrženým Ivo Hlobilem (kolem roku 1345)," stojí ve zprávě Národní galerie.
Ředitel Sbírky starého umění NG Vít Vlnas se domnívá, že závěr dendrochronologických analýz může napomoci ukončení sporu o pravost Madony klosterneuburské. Připouští nicméně, že nejde o absolutní důkaz. "Je známo, že někteří padělatelé s oblibou používali pro stupňování zdání stáří staré, poškozené, dřevo, nejčastěji získané z historických staveb (dub). Není tajemstvím, že zdařilá falza středověkých děl v minulosti vyřazovala ze svých sbírek renomovaná evropská muzea," uvádí Vlnas.
"Je však třeba mimořádně zdůraznit, že v případě Klosterneuburské madony dochází k výjimečnému souladu vročení materiálu sochy a vročení napodobovaného stylu díla, vymezeného zhruba druhou čtvrtinou 14. století. Zdatný padělatel by tak musel mít, kromě srovnávacího materiálu děl okruhu Mistra Michelské madony, odborné erudice a uměleckého nadání, k dispozici dubové dřevo datované do 30., popř. 40. let 14. století na výrobu padělku," dodává Vít Vlnas.
Madona klosterneuburská je od roku 2007 spolu s dalšími řezbářskými díly okruhu Mistra Michelské madony součástí dlouhodobé expozice Středověké umění v Čechách 1200-1550.
Foto: NG
