Je smutné, že když už politici zasáhnou do chodu nějaké výstavní instituce, málokdy to udělají tam, kde by si to stav té které galerie opravdu zasloužil a ještě méně často to něčemu, tím méně umění poslouží. Většinou to spíš poslouží někomu.
Pro příklady není třeba chodit moc daleko. Kolem Národní galerie a Milana Knížáka, který je z mnoha ohledů problematickou osobou, se zatím chodí po špičkách, přestože sklízí kritiku už dlouho. Možná je to i proto, že je podobně autoritativní jako politici.
Jiní už tolik štěstí nemají. Není to dávno, co byla v Praze magistrátem zrušena Art Wall Gallery. Důvod byl jasný - nepohodlnost. Umělci si prostě nebrali servítky a některé projekty byly pro naši novou vládnoucí garnituru nepřijatelné. Věc byla o to problematičtější, že galerie fungovala pod širým nebem, takže nepohodlné názory nezůstaly skryty za zavřenými dveřmi výstavních sálů, kam konec konců moc lidí nepřijde, ale „vytrubovala" je veřejně do světa. Co se s místem výstav stalo? Zeje prázdnotou. Další politicko-umělecká rošáda se odehrála v Klatovech. Tam byl bez zjevného a tím méně přesvědčivého důvodu odvolán ředitel Marcel Fišer, přestože tato regionální galerie fungovala pod jeho vedením spolehlivě jako málokterá jiná u nás.
Teď přišly na řadu České Budějovice, kde hrozí, že zastupitelstvo zruší Dům umění, který neméně spolehlivě vede Michal Škoda. Důvodem mohou být finance, ale právě i lukrativní dům na náměstí, kde Dům umění sídlí. Sama o sobě politováníhodná okolnost, je ještě připepřena faktem, že nejde o nějakou nevýznamnou instituci, po které pes neštěkne. Galerie jako jedna z mála přesáhla svým významem hranice regionu i naší republiky. Stačí zmínit výstavu, která v Budějovicích tento týden končí. Jde o projekt celosvětové hvězdy Brita Liama Gillicka, který doplňuje jeho souběžnou retrospektivu v Chicagu. Není nutné dodávat, že třeba stálými expozicemi zakonzervované Národní galerii se může o něčem takovém leda tak zdát. Je možné, že to bude poslední projekt Domu umění vůbec. Fakt, že by si někdo mohl jen těžko vybrat pro takový účel lépe, hořkost celé věci nezmění.
Vážený pane primátore Českých Budějovic Juraji Thomo, jako kunsthistorik a redaktor časopisu Týden pro výtvarné umění asi nemusím do podrobností rozebírat svůj názor na případné ukončení činnosti českobudějovického Domu umění. Od mých přátel a kolegů se neliší. Chtěl jsem Vám naopak poděkovat. Za prvé za uvážlivé rozhodnutí, za druhé za to, že „díky" této kauze demonstrovali shodný názor i lidé, kteří k sobě mají jinak daleko.
A vy, kdo můžete, zajděte se na Liama Gillicka podívat, máte čas do neděle. Pak už možná Budějovicích „oko brát" moc nebude.
Foto: Dům umění České Budějovice
