Byl považován za podivína, který chodil ve stříbřité paruce a zbožňoval konzum. Měl rád stereotyp a kombinaci vznešeného s nízkým. Byl posedlý touhou po slávě a bohatství. Andy Warhol, americký umělec rusínského původu a duchovní guru jedné rockové generace, patří mezi nejslavnější umělce 20. století.
Jeho díla často znázorňovala takové banality jako Campbellovy polévkové konzervy či láhve od coca-coly. Právě před 20 lety, 22. února 1987, Warhol zemřel na následky celkem rutinní operace ve věku 58 let.
Stal se mýtem, který si kdekdo rád přivlastňuje. Na jedné straně měl image bohéma nespoutaného konvencemi, na straně druhé jeho plachost, citlivost a bledá tvář jakoby vytvářely zdání nemocného a křehkého muže. Skutečného Warhola však znala jen hrstka nejbližších. Zkreslován bývá i jeho vztah k penězům. Říká se, že ve světě umění je jedno, co nabízíte, hlavně když je pod tím slavné jméno. Warhol tuto politiku chápal a přijímal ji: prodal cokoli, jen aby se nemusel starat a mohl tvořit.
Jeho rodiče, Júlia a Andrej (původně Varholovi), kteří pocházeli z malé vesničky Miková na severovýchodním Slovensku, se jednoho dne rozhodli zkusit štěstí za oceánem. Když bylo Andymu 13 let (narodil se již v Pittsburghu), jeho otec zemřel. Hoch se poté silně fixoval na svoji matku a sdílel s ní domácnost až do její smrti. Jemný a talentovaný mladík začal docházet na Pittsburskou univerzitu. Tam se ale poněkud nudil, takže přesedlal na Carnegieho technický institut, odkud si roku 1949 odnesl titul bakaláře v oboru grafický design.
Vzápětí se rozhodl odejít do New Yorku - centra všeho dění. Stal se grafikem módních časopisů. Nevzdal se ale svého úmyslu dobýt ty nejnáročnější galerie. Svůj ateliér přeměnil v Továrnu (Factory) pokrytou stříbrnými fóliemi. V hlavních rolích jeho sítotisků se vedle komiksových postaviček začaly objevovat i zbožňované hvězdy - Elvis, Liz či Marilyn. "Začal jsem jako komerční umělec a chci skončit jako umělecký podnikatel. Vydělávání peněz je umění!" říkával.
Warhola nadchlo i filmování. Jeho snímky byly ale přinejmenším hodně podivné a šíleně dlouhé (Spánek či Empire). Začal také s produkcí hudby, zaštítil debutové album kapely Velvet Underground a na obal jim namaloval pěkný šťavnatý banán. Navrhl i obal "džínového" alba Sticky Fingers od Rolling Stones. Pobývat v Továrně patřilo tehdy k bontonu a umělecká smetánka si toho byla dobře vědoma. Warhol, který byl gay a neměl rád lidský dotek, měl i mezi ženami mnoho múz. Nazýval je superstars, tou nejznámější byla temná kráska Ultra Violet.
Ve svých dílech Warhol často odrážel také celoživotní fascinaci smrtí. Sám měl hodně namále v roce 1968, kdy ho přímo v ateliéru postřelila duševně chorá Valerie Solanasová, jediná členka Společnosti na likvidaci mužů. Přežil jen zázrakem, vleklé trauma ho ale hodně poznamenalo. Umělcovu posedlost po slávě dobře ilustruje věta, kterou pronesl nedlouho poté: "Kdyby byl Robert Kennedy zastřelen v jiný okamžik, psalo by se o atentátu na mne mnohem víc!" Triumfálně se Warhol vrátil až sériemi Mao Ce-tunga a dalšími portréty.
V roce 1987 jej začal trápit žlučník, a ačkoli měl přímo fobii z bílého prostředí nemocnic, nechal se po přemlouvání přátel odvézt k jednoduchému zákroku. Co přesně se ale po operaci na Warholově pokoji stalo, zůstává do dneška záhadou. Hovořilo se například o zanedbání léčby. Jisté však je, že brzy onoho únorového rána, když právě nebyl nikdo vhodný po ruce, dostal Warhol srdeční záchvat a zemřel.
Muž přezdívaný Drella, s oblibou nosící černý rolák a džíny Levi Strauss, začínal s malováním celebrit a jednou z nich se také stal. Rád se zavíral do ticha, obklopen televizemi, kočkami, starožitnostmi i kupou kýčovitých věcí. Byl posedlý fotografováním a nakupováním. Kromě žádaných děl po něm zůstalo i několik trefných výroků, z nichž nejznámější je asi ten o jepičím životě nových forem umění: "Ve druhé polovině 20. století může být každý slavný jen patnáct minut."
Foto: ČTK
