Umělecká skupina Rafani, která už osm let budí rozruch nejen na umělecké scéně, vystavuje ve Špálově galerii. Že jejich projev nemá vždy podobu mediálně vděčných performancí, o tom vypovídá právě i současná výstava, zachycující proměnu tvůrčího konceptu skupiny v posledních letech.
Rafani na sebe upozornili provokativními projekty na hraně zákona, jakými bylo přetření Lennonovy zdi na Kampě, pálení vlajky u sochy Svatého Václava, utopení zapůjčeného obrazu z Národní galerie v Orlické přehradě a další. Výstupy Rafanů bývají kritiky nejčastěji označovány za politické, angažované umění. Sami Rafani to ale považují za zjednodušení. Reakce na politické dění pro ně není programem, politiku vnímají jen jako součást každodenního života a tedy i umění. Pole umění prý nikdy neopustili.
Sprejování nápisů v romštině i rok strávený v KSČM
O to, jestli je to tak, se přou i jejich kritici s obdivovateli. Ti první označují jejich akce za prvoplánové, vedené snahou „být vidět" (Milan Knížák je nazval srabáckými), ti druzí v nich vidí hlubší konfrontaci s hraničními tématy. Ať tak či tak, každopádně mají Rafani pevné místo na české umělecké scéně, o čemž svědčí i jejich dvojí účast ve finále prestižní Chalupeckého ceny.
Rafany od počátku zajímají projevy národní identity, společenských stereotypů a sociální nerovnosti, které často zkoumají přímo v terénu. Například v akci Dotazník ukazovali kolemjdoucím dobové fotografie z roku 1945 zobrazující zhanobené pražské Němce a nechávali je odpovídat na otázky o odsunu sudetských Němců. Při sprejování nápisů v romštině v pražských ulicích si ověřovali, do jaké míry je identita člověka spojená s jazykem, který používá. Typické je pro Rafany ztotožnění se s fenoménem, kterým se zabývají, aby mohli lépe poodhalit jeho podstatu, přičemž se sami stávají aktéry pečlivě zinscenovaných dějů. Toto ztotožnění umocňuje i jejich neosobní projev v černých „uniformách". Pro pochopení toho jak funguje ideologie v praxi například neváhali vstoupit na celý rok do KSČM a aktivně se účastnit stranického života (spolustraníci byli nadšeni, když jim Rafani namalovali do čela zasedačky velkou hlavu Karla Marxe na rudém pozadí).
Zastřelený kapr, ostříhané žíně... a žádný vysvětlující text
Ve Špálově galerii ukazují Rafani mimo jiné sérii krátkých videí, performancí. Rafani jak natírají kozlovi rohy na černo, koni uříznou žíně, ranou z revolveru zastřelí kapra, během chvíle se strojovou precizností otrhají všechny listy jediného stromu rostoucího na holé skále. Na první pohled nijak zvlášť zajímavé, jednoduchostí až banální situace mají překvapivou sílu. Nutí diváka přemýšlet o tom, jak je snadné zneužít svoji převahu, podrobit si, ovládat, zesměšnit, zničit. Bezmyšlenkovitou moc davu evokuje video z kachní farmy. Atakován je i divák, na kterého ze zdí paneláků, mezi nimiž musí projít, padají zvětšující se černé kruhy, aby ho stiskly, pohltily. Podzemí galerie vyplňuje labyrint z hroutících se stěn s tajemnými dveřmi na konci - komu se jimi podaří projít, tomu Rafani odhalí něco ze své minulosti.
V instalaci vytvořené přímo pro galerii pokračují Rafani v konceptu, který poprvé uplatnili na Chalupeckého ceně před dvěma lety. (Tehdy odmítli vstoupit do brněnského Domu umění a místo sebe tam poslali skupinu romských dětí, kteří podle jejich instrukcí posprejovali jednu ze stěn.) Rafani se rozhodli očistit svůj projev a do důsledků se vzdali všech textů, pouze vizuální je i jejich web a protože už nekomunikují pomocí textu, zrušili i emailové adresy. Jde o zásadní změnu, do té doby byl totiž text v podobě proklamace nebo vysvětlujícího komentáře pevnou součástí všech akcí. V rozhovoru s kurátorkou Lenkou Lindaurovou k současné výstavě (Bez názvu) k tomu říkají: „Domníváme se, že veškeré konceptuální umění směřuje k textu a my se snažíme svou vlastní důslednou činností tomuto vývoji vymknout. Snažíme se o zesílení účinku samotného umění." Jak sami Rafani přiznávají, šlo o mírně účelové rozhodnutí, kdy měla formální změna navodit tu obsahovou. Zda to byl ideální způsob jak tvorbu posunout dál, máme teď možnost posoudit.
Foto: Galerie Václava Špály
