Zrodilo se tam několik hvězd takzvaného syrového umění (art brut): umělecké centrum Gugging v Rakousku je už půl století líhní umělců trpících duševními chorobami. Tvůrcem této koncepce byl Francouz Jean Dubuffet, který vnesl revoluci do světa umění.
V roce 1949 tento výtvarník způsobil skandál, když v Paříži vystavil sbírku děl, jež se dosud nikdo neodvážil označit za umělecká. Šlo o spontánní umění, které se neopíralo o žádné kořeny a už vůbec ne o akademismus, zkrátka "syrové".
"Až dosud byla produkce tohoto druhu považována za kuriozitu, rozhodně ne za skutečné umění," připomíná Johann Feilacher, ředitel Centra art brut v Guggingu nedaleko Vídně.
Centrum Gugging ležící na periferii rakouské metropole obklopeno zelení skýtá přístřeší a práci půltuctu umělců, jejichž díla se prodávají v celém světě. Jeho součástí je muzeum a galerie.
Od jeho počátků z doby před půl stoletím vzešlo z Guggingu asi 25 uznávaných umělců. Patří k nim například August Walla (1936-2001), Oswald Tschirtner (1920-2007) a Johann Hauser (1926-1996), jejichž díla sbíral jak Dubuffet, tak David Bowie. Některá z nich dnes stojí více než 100 tisíc eur (2,7 milionu Kč).
"Společně s Creative Growth Art Center v kalifornském Oaklandu je Gugging jedním z mála míst ve světě, odkud vzešlo tolik umělců takového významu," říká ředitelka sbírky art brut Sarah Lombardiová.
A tajemství? "Vzorná psychiatrická péče a dobré pracovní podmínky," říká Feilacher, který je zároveň umělcem i psychiatrem.
Cetrum Gugging bylo dlouho spojeno s psychiatrickou léčebnou, jejíž ředitel Leo Navratil v 50. letech náhodou objevil umělecké nadání některých pacientů. Léčebna byla před několika lety uzavřena, ale "dům umělců" zůstal a centrum Gugging dnes nechce být označováno za kliniku pro psychicky choré.
"Pro nás jsou naši chovanci především umělci se zvláštními potřebami, nikoli pacienti," zdůrazňuje Feilacher.
V prostorném ateliéru s výhledem na okolní pahorky pracují Alfred Neumayr a Karl Vondal velmi soustředěně. Jeden pečlivě kreslí abstraktní tvary, druhý na plátno klade vrstvy barev.
V přilehlé galerii vystavuje u příležitosti svých sedmdesátin Johann Garber svá díla i malby, které vybral z archívu instituce.
"Rád své umění sdílím, jsem šťastný, když pracuji. Jsme dobří malíři a kreslíři a jsme spokojeni, že máme prostor, kde můžeme žít a tvořit," uvádí umělec známý svými skulpturami a obrazy překypujícími detaily.
Ne všichni obyvatelé Guggingu, jichž je celkem 15 a jejichž věk se pohybuje od třiadvaceti do jednaosmdesáti let, však mají postavení umělce, zdůrazňuje Feilacher.
"To, co tvoří, musí být velmi zvláštní, aby to bylo uznáno za umění. U některých se nadání projeví pozdě, u jiných vůbec," říká. "Všichni mají vlastní styl, bez jakéhokoli vlivu. Pravý umělec art brut se řídí jen vlastní linií. Nemůže se dál vyvíjet, je jako zajatec, dodává Feilacher.
"Pro naše umělce stejně jako pro každého jiného je úspěch a skutečnost, že jsou začleněni do nějaké skupiny, zdrojem radosti," poznamenává Feilacher.
Umělci dostávají polovinu z částky, za niž se jejich obraz prodal, druhá polovina připadne galerii, jejímiž jsou společníky.
Na art brut není nic tajemného ani romantického, není ani lepší, ani horší než jiné formy umění. "Důležitá je kvalita děl a málo záleží na tom, kdo je autorem," soudí rakouský specialista.
