Introcity/Nukleární rodina nazval přehlídku současného umění v Topičově salonu její autor, kurátor Petr Vaňous. Do pomyslné „rodiny" si vybral umělce a umělkyně mladé a střední generace, kteří nejsou na české výtvarné scéně neznámí, ale spolu vystavují poprvé.
Sociologický termín „nukleární rodina" označuje nejužší rodinu, kde těsné vazby působí často stejně životaschopně jako destruktivně. Koncepce výstavy v tomto případě odráží spřízněnost umělců, kteří odhalují, ač každý jinak, své vnímání skutečnosti, reflektují společnost a zákonitě i sami sebe. Dílům, která podle Vaňouse skládají „živý obraz, který stylizuje, ale neidealizuje lidskou zkušenost" je společný příklon k ironii a skepsi.
Přehlídku uvádí oboustranné kresby Jany Kasalové provedené na transparentním papíře. Tyto jemné záznamy i o poznání syrovější fotky a video ukazují autorčino zaujetí říší zvířat. Sama se odhaluje a stylizuje do podoby zvířete nebo lépe, nachází jej v sobě a nechává ho, ať se projeví.
Slovenská umělkyně Jana Farmanová skládá do rodinné mozaiky imaginární portréty, občas mezi nimi nebezpečně probleskne hlava šelmy.
Další výraznou tvůrkyní je Markéta Korečková, která nedávno vstoupila do širšího povědomí díky medializaci výstavy Estrogen v Pardubické galerii Mázhaus, která byla pro svou údajnou přílišnou kontroverznost zrušena. Pro autorku typické téma točící se kolem vymezení ženských a mužských rolí ve společnosti zhmotnila v plastice Gendrové stereotypy. Plastika Sloup 3+ znázorňuje rodinu jako něco pevně provázaného a přesto nespojitelného.
Monogramista KW Igor Korpaczewski, zástupce střední generace, vytvořil pro výstavu dva velké figurální obrazy s rodinnou tématikou. Své postavy zachycuje jakoby uprostřed děje, příběhu, který si bezděčně začneme domýšlet. Jedno z děl evokuje scénu z budoucnosti: postava s dítětem v náručí oděná do jakéhosi skafandru prchá pustou krajinou, na obzoru hoří.
Malba je ideálním médiem pro melancholická plátna Jonáše Czesaného, absolventa pražské AVU. Do svých obrazů přenáší výseky každodenních výjevů, fascinuje ho město, nejvíc místo jeho bydliště - pražské Holešovice. Tyto „momentky" zastavil v čase a povýšil je nad jejich každodennost, jak o tom svědčí i názvy děl Poutník, Aristokrat.
Jiří Petrbok vystavuje tisky na banneru V pokojíčku I a II, které Petr Vaňous označil jako „domácí klaustrofobii".
Videa Jakuba Janovského, nejmladšího autora, dosud studenta AVU, zaznamenávají průběh malby, kterými „zdobí" zdi domů určených k demolici. Inspiruje se typickými městskými malůvkami, nápisy, které vídáme denně. Černou kresbou „tetuje" i ve městě nalezené předměty.
Většina z vystavujících má za sebou kromě patřičného výtvarného vzdělání i množství výstavních projektů a zahraničních stipendijních pobytů. Našli už svůj osobitý, rozpoznatelný rukopis. Mají svou vizi. Nakolik se jim ji ale daří sdělit, nezáleží jen na nich samotných, ale stejnou měrou i na vnímavosti publika.
Foto: archiv
