Před rokem se po období plném sporů znovu otevřela pražská Špálova galerie. Prvních dvanáct měsíců obnoveného provozu uzavírá výstava Vzpomínky na budoucnost.
Výstava tematizující oživený zájem o umění moderny v díle současných umělců upoutá svým minimalistickým pojetím. Koncept je úzce spjatý s výstavními prostory, některá díla se dočasně stávají přímo jejich součástí. Galerie sama se tak stává dalším exponátem.
Že jde o záměr potvrzuje i kurátor Karel Císař, důležitější než zaplňování prostoru je podle něj naopak jeho vytváření. Kurátor vybral pouze čtyři jména: dva české a dva zahraniční umělce, kteří tu představují své experimenty s fotografií, filmem či objektem.
Nejpozornější divák investoval do překližky
Přehlídku otevírá Stavba č. II Dominika Langa. Trojrozměrnou repliku objektu Stanislava Kolíbala vytvořil jen s použitím dvou dostupných fotografií, a stal se tak dle svých slov "nejpozornějším divákem Kolíbalova díla, který investoval do překližky z Baumaxu na místo cesty do sbírky moderního umění ve Vídni". Langa fascinuje intervence do prostoru, ať už veřejného nebo nějak vymezeného. Jeho projekty, technicky často velmi precizní a časově náročné, se pohybují na hranici mezi uměním, designem a řemeslem. Ve Špálově galerii „zasáhl" jednoduše a působivě. 
V přízemní chodbě se objevil tradiční muzejní světlík, jenž vyvolává iluzi shora proudícího denního světla. Instalací Velké sklo v suterénu zarámoval a tedy i vystavil prázdný prostor.
Markéta Othová, laureátka Chalupeckého ceny a jedna z mála současných českých fotografek etablovaných i v zahraničí, je známá velkoformátovými černobílými fotografiemi, nejčastěji zachycujícími náhodný okamžik či příběh. Pro tuto příležitost ale vybrala pro ni netypické inscenované fotografie inspirované modernistickými experimenty.
Logo na fasádě vrací galerii do 30. let
Úspěšný mladý vídeňský umělec Florian Pumhösl se českému publiku poprvé představil před třemi lety výstavou v českobudějovickém Domě umění, kterou věnoval svému oblíbenci, českoamerickému umělci a designérovi Ladislavu Sutnarovi, z jehož díla při práci vycházel. Ve Špálově galerii „cituje" ve svých kresbách, provedených bez dalšího komentáře přímo na zeď, jiného významného modernistu Vasilije Kandinského. Na fasádu pak vytvořil logo vracející galerii do 30. let. Součástí přehlídky je i 16mm film, promítnutý poprvé na prestižní přehlídce Dokumenta v Kasselu. Ten patří do autorova širšího projektu Modernologie, ve kterém zkoumá formální slovník a symboliku japonské, ruské a evropské avantgardy a jejich vzájemné propojení. Zajímá se o to, do jaké míry může umělec tvořící v prostředí plném znaků, obrazů a log vypůjčených z historie a plně usazených v jeho podvědomí ještě přispět vlastní tvorbou.
Instalace rakouského umělce Mathiase Poledny, žijícího od roku 2000 v Los Angeles, je archivem, muzeálním exponátem. Sestává ze dvou vitrín, v nichž jsou vystaveny obaly LP desek nahrávací společnosti Folkways Records & Service Co. Ta za svou existenci vydala více než 2000 nosičů se záznamy etnické hudby, literatury, zvukových experimentů i dokumentárních záznamů, z nichž autor zařadil mimo jiné album se záznamem výslechu Bertolta Brechta před komisí pro protiamerickou činnost. Poledna tematizuje archiv jako mocný, ale zároveň pouze subjektivní nástroj pro „utváření historie", zajímá ho přerod populární kultury v historii nebo vznik kolektivní paměti nastavující podmínky pro vznik umění.
Úspěch? Ukážou další roky
Letos v lednu uběhne právě rok, kdy byla Špálova galerie, po období plném sporů za správy Nadace Českého fondu umění, znovu otevřena. Vypadá to, že provozovatel - reklamní agentura Semma a autor výstavní koncepce Pavel Humhal našli společnou řeč. Galerie se jasně profiluje jako prostor pro prezentaci současné umění, a hlavně - snaží se přivážet i zahraniční umělce. Ale až příští roky ukážou, jestli dokáže navázat na dvě nejúspěšnější období: Chalupeckého vedení v druhé polovině 60. let a éru kurátora Jaroslava Krbůška o třicet let později.
Foto: Galerie V. Špály - Tomáš Souček, archiv Markéty Othové
