Dědici dostanou do konce letošního roku v restituci sbírku umění Emila Freunda, který zahynul za druhé světové války a jeho obrazy mu zabavili nacisté. Zároveň část těchto děl stát od restituentů odkoupí. Obrazy stát prohlásil za kulturní památky a říká, že jsou významnou částí státních sbírek.
Výkup je de facto jedinou možností, jak mohou potomci Emila Freunda svou restituci využít - odvézt je do své země kvůli statutu kulturní památky nemohou. Sumou ve výši několika desítek milionů korun půjde o jednu z nejvýznamnějších státních akvizic po nákupu části Waldesovy sbírky z konce 90. let.
Z Freundovy sbírky se bude vydávat 32 děl, z nich 13 stát prohlásil za památku. Nejvýznamnějším dílem je obraz Paula Signaka Parník na Seině. Jeho cena se odhaduje na 30 milionů korun. Ve francouzské části sbírky jsou dále zastoupeni dva významní fauvisté André Derain a Maurice de Vlaminck, Maurice Utrillo a Charles Dufresne. Z českých autorů jsou v kolekci díla Emila Filly, Václava Špály, Jana Baucha či Zdenka Rykra.
Třináct děl prohlášených za památky se bude vykupovat pro Národní galerii. Cenný Signakův obraz zůstane v NG - přestože ředitel Milan Knížák při začátku diskuse o jeho restituci uvedl, že by unesl, kdyby si vlastník Signakův obraz z galerie vzal.
Dědice našlo v USA Židovské muzeum
Cesta k vydání děl českého a francouzského moderního umění, která shromáždil právník Emil Freund, trvala mnoho let. Protože restituenti nejsou v přímé linii s původními vlastníky, nemohla být díla přímo vydána podle zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holokaustem. Z Národnín galerie, do jejíž předchůdkyně Moderní galerie se díla dostala za války, byla nejprve vydána Židovskému muzeu. To je nyní předá Freundovým potomkům. "Podmínky, které muzeum pro restituci stanovilo, stanovují širší okruh možných žadatelů než zákon týkající se státních institucí," řekl ředitel muzea Leo Pavlát. Muzeum vnímá zákonný požadavek na potomka v přímé linii jako příliš tvrdou podmínku v případě rodin, které mnohdy téměř celé zemřely v koncentračních táborech.
Restituce Freundovy sbírky je ale podle Pavláta výjimečná s ohledem na její hodnotu i na okolnosti restituce. "Byla to kurátorka muzea Michaela Hájková, která v USA našla Freundovy dědice. Není lepšího důkazu, že zmírnění válečných křivd, byť třeba hodně opožděné, je pro muzeum důležitější než vlastnictví sebeslavnějších děl," řekl. Hájková dohledala potomky jedné ze sester Emila Freunda Berty Siebenové. V roce 2001 o fragment sbírky požádal její pravnuk Gerald McDonald.
Teprve letos je o vydání děl rozhodnuto. "Až se skutečně stanou potomci původního majitele vlastníky děl, budeme čekat na jejich nabídku na odkoupení. Ten, kdo zamýšlí kulturní památku prodat, ji musí nejprve nabídnout státu," řekl Petr Svojanovský z ministerstva kultury. Bylo to právě ministerstvo, které obrazy prohlásilo za památky, a tudíž znemožnilo jejich vývoz. "Každý stát má zákon na ochranu kulturních památek a obecně platí, že když vlastníka omezí v jeho právech, musí mu uhradit kompenzaci," řekl Svojanovský. To se podle něj stane odkoupením děl. "Sami nechtějí udělat nic jiného, než díla prodat. Nechali si udělat odhad v aukční síni Christie´s, která určila cenový rozsah. Vlastníci neprotestují proti ceně, kterou jsme jim předběžně nabídli," řekl.
Foto: archiv Židovského muzea v Praze