Soutěž mladých výtvarníků
Stoletý Jindřich Chalupecký, dvacetiletá jeho cena
04.11.2010 10:30
Cena Jindřicha Chalupeckého letos bilancuje svých dvacet let existence. Jednak rekordním počtem přihlášených umělců v počtu osmdesáti, jednak výstavou dosavadních dvaceti nositelů ceny a také výstavou k osobnímu výročí - Chalupecký by se letos dožil sta let.
Finalisté letošního klání předestřou své výtvory veřejnosti na výstavě Finále 2010 od čtvrtka 4. listopadu v centru současného umění DOX v Holešovicích. Bylo přihlášeno celkem osmdesát výtvarníků a skupin, tedy nejvíce v dosavadní historii. Mezinárodní porota z nich vybrala pět finalistů: dvojici Vasila Artamonova a Alexeye Klyuykova, dále Václava Magida, Jakuba Matušku, Alici Nikitinovou a dvojici Davida Böhma a Jiřího Frantu.
Letošní laureát bude vybrán v průběhu výstavy a slavnostní ceremoniál a předání ceny se uskuteční 23. listopadu 2010 v dramaturgii Michala Pěchoučka. Ve stejném termínu se na tomto místě bude konat také výstava všech dosavadních laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého - Laureáti 20 let, kde budou představeny práce dosavadních dvacet nositelů ceny. K výstavě bude vydán reprezentativní katalog shrnující dvacet let existence soutěže.
A třetí výroční výstavou se stane historické připomenutí osobnosti Jindřicha Chalupeckého nazvané Archiv Chalupecký, protože v tomto roce by se Jindřich Chalupecký dožil sta let a od jeho smrti uplynulo právě dvacet let. K výročí založení Společnosti Jindřicha Chalupeckého se rovněž připravuje rozhlasový a filmový dokument.
Připomeňme, že soutěž je určena pro mladé české výtvarné umělce, kterým není víc než pětatřicet let. Laureát získá padesát tisíc korun na svůj další umělecký rozvoj, šestitýdenní stipendijní pobyt v New Yorku a jedno sto tisíc korun na realizaci výstavy, projektu nebo katalogu během roku 2010.
Cena Jindřicha Chalupeckého byla založena v květnu 1990 z podnětu dramatika a spisovatele Václava Havla, malíře Theodora Pištěka a básníka a výtvarného umělce Jiřího Koláře. Prvním vítězem byl Vladimír Kokolia, oceněním se pyšní řada umělců, kteří dnes patří k české špičce.
Finalisté soutěže:
Vasil Artamonov (1980) a Alexey Klyuykov (1983) byli vybráni pro konzistentní kvalitu jejich díla, které zahrnuje širokou škálu médií od performancí, instalací, malířství, sochařství až k sociálním projektům. Tito umělci demonstrují hlubokou znalost historie umění a reagují na impulzy z minulosti, hlavně futurismu a suprematismu. Historii umění používají jako rámec svého průzkumu a svou prací reagují na politické otázky související s vývojem demokratických systémů a kapitalistických ekonomik v bývalém sovětském bloku.
David Böhm (1982) a Jiří Franta (1978) jsou mezi finalisty již podruhé. Jejich společná práce opět zaujala porotu díky svému dokonalému formálnímu zpracování i pro zaujetí autorů pro sociální a kulturní otázky. Společné projekty jsou inspirovány street artem a graffiti, reagují na institucionální kontext umění. Komise přihlédla k jejich loňské "neviditelné" prezentaci, kde bylo možné vidět dílo pouze za účasti diváka. Umělci požívají kresbu a instalaci k akcentaci jevů, které zůstávají skryté našemu vnímání.
V případě Václava Magida (1979) porota ocenila konceptuální kvality jeho práce, schopnost propojování souvislostí a referencí na vysoké intelektuální úrovni, kde s jemnou ironií podrobuje skutečnost racionální analýze a jeho soustředěný zájem o vybrané situace má i sociální přesahy. Porota také kladně zaznamenala jeho kurátorskou a teoretickou práci, která je - ať už v kontextu jeho vlastní tvorby nebo i pro formování místní umělecké scény klíčová.
Jakub Matuška (1981) uplatňuje ve své práci streetartový přístup v rámci monumentálního malířství. Jeho zajímavá estetika a malířské schopnosti jsou patrné v klasických obrazech na plátně, která přesně kompozičně i formálně buduje. Dosahuje jasného, silného a bohatého výrazu s popově surrealistickým vyzněním. Porotu jeho dílo zaujalo a přesvědčilo svou malířskou kvalitou a osobitou poetikou.
Alice Nikitinová (1979) transformuje ve svých obrazech, objektech a instalacích každodenní zkušenosti. Vstup do jedné z jejích instalací působí jako bychom se dívali přes zvětšovací sklo. Vytváří abstraktní svět, který je redukovaný až k základům existence. Humorným způsobem a s použitím piktogramů jej vytváří jako protiklad záplavy pohyblivých obrazů a nepotřebných impulzů. Její přístup k malbě zaujal komisi díky soustředěnému přístupu a eliminaci nepotřebných prvků. V mnohých ohledech odkazuje na dílo Kazimira Maleviče a tím ke svému zázemí.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.