Unikát
Strahovská obrazárna vystaví nově objevená díla italských mistrů

Obraz významného italského malíře Luky Cambiasa z 16. století s názvem Paridův soud, který se původně nacházel ve sbírkách císaře Rudolfa II. na Pražském hradě, byl nalezen ve Strahovské obrazárně. Dílo, o kterém správci sbírky mluví jako o objevu roku, obrazárna od příštího roku zařadí do své stálé expozice. Provenienci obrazu dokládají záznamy z rudolfínských inventářů z let 1621 až 1648. "Na rozdíl od většiny dalších obrazů Rudolfovy hradní obrazárny nebyl nikdy odvezen mimo Čechy," uvedl historik umění Zdeněk Kazlepka.

Strahovský klášter postupně zkoumá a restauruje díla, která se mu v 90. letech vrátila v restituci. Z dosavadních výsledků vědeckého průzkumu připravila komorní výstavu obrazů, u nichž se podařilo nově zjistit a v některých případech i jednoznačně potvrdit italský původ. K překvapení správců sbírky jsou mezi nimi zastoupena i jména známých italských malířů.

Těch je podle Kazlepky v českých sbírkách poměrně málo, neboť si je mohli dovolit jen ti nejbohatší. Současnou cenu děl je podle něj možné určit jen velmi těžko, protože třeba obrazy Cambiasa se na trhu neobjevují. "Určitě ale jde o částky v řádech milionů korun," řekl.

Mimořádně hodnotný je podle Kazlepky také rozměrný obraz představující Vraždění neviňátek v Betlémě, který byl dříve připisován Petru Brandlovi podle Petra Pavla Rubense. Nově je autorsky určen jako dílo Andrea Celestiho, působícího převážně v Benátkách.

Královská kanonie premonstrátů na Strahově patří mezi nejstarší doposud existující kláštery premonstrátského řádu na světě. Založen byl v roce 1143. Hodnotná sbírka obrazů existovala ve Strahovském klášteře již v 18. století. V roce 1834 se ji tamní opat Jeroným Josef Zeidler rozhodl zpřístupnit v nové obrazárně. Důležitým podnětem byl rostoucí zájem o Růžencovou slavnost, stěžejní dílo Albrechta Dürera, jež bylo v té době v majetku kláštera. Obrazárna tehdy čítala na 400 obrazů, postupně se rozrůstala a v 70. letech 19. století její katalog přesáhl tisíc položek. Sál se stovkami obrazů navštěvovali zájemci z celé Evropy.

Sbírky byly po roce 1950 po zrušení kláštera komunistickým režimem rozptýleny po Čechách. Nejhodnotnější část převzala Národní galerie v Praze a další díla se většinou dostala do správy památkových objektů. Díla spravovaná Národní galerií přečkala čtyřicet let totality v dobrém stavu, ostatní, k nimž patří Cambiasův obraz, byly většinou velmi poškozené. Podle Kazlepky je dílo významné tím, že Cambiaso vytvořil poměrně málo obrazů a v Čechách se nacházejí pouze dvě jeho díla.

Společně s obnovením řeholního života byl počátkem 90. let fond obrazárny z větší části obnoven, sbírka nyní znovu obsahuje na 1500 malířských děl, soch a předmětů uměleckého řemesla. V roce 1993 byla část kolekce znovu zpřístupněna ve stálé expozici, která nabízí výběr uměleckých děl ze 14. až 19. století.

Současná expozice je svou instalací připomínkou původní galerie opata Zeidlera a v chronologickém sledu jsou v ní zastoupeny téměř všechny tematické celky, jež jsou v dnešní sbírce obsaženy.