Svět musí být pomalován
10.04.2007 16:27
Studoval umělecké školy, ale tvořit začínal na ulici. Kdyby intelektuál mezi graffitisty a ikona výtvarného umění osmdesátých let Keith Haring nezemřel v roce 1990 na AIDS, v příštím roce by oslavil padesátku.
Předčasná smrt je vždy tragická, z umělců však vytváří věčně mladé legendy, které nemusejí mít strach z nedostatku nápadů nebo opakování. Po americkém výtvarníku Keithu Haringovi zůstaly tisíce kreseb, obrazů, grafik, nástěnných maleb, soch a designérských návrhů. Ani se nechce věřit, že měl na jejich vytvoření pouhých deset let. Zatímco tradiční malíři potřebují k dokončení díla dny, týdny a měsíce, Haringovi stačily hodiny, ba dokonce desítky minut.
Trénink, jak během okamžiku pomocí kresebné linky vyjádřit vše důležité, získal Haring v newyorském metru. Na prázdné vývěsní plochy černé barvy kreslil obyčejnou školní křídou jednoduché, přesto okamžitě zapamatovatelné postavičky. Na rozdíl od autorů graffiti, kteří na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v témže metru pracovali s barevnými spreji, to byl zjevně ekologičtější přístup. Jeho kresby také nebyly jen autorovým podpisem, ale vyprávěly pozoruhodné příběhy. Připomínaly sekvence z animovaných filmů nebo komiksy. Jednoduché postavičky spolu tančily, zamilovávaly se do sebe, vzájemně se prorůstaly a proplétaly. Útočili na ně mimozemšťané, z jejich spárů je zachraňovali podivní andělé nebo mluvící zvířata. Kdo chtěl, našel v bravurně načrtnutých kresbách i politické poselství: jedny postavičky bezdůvodně mučí ty druhé, televize vymývá mozky všem, kdo se ocitnou v její blízkosti, obři s psími hlavami hrozí symbolem atomové energie.
Když měl Haring dobrý den, dokázal podobných kreseb rozesít až čtyřicet denně. Haringovy kresby v metru vznikaly a zanikaly s přirozeným koloběhem provozu velkoměstské dopravy a dnes jsou dokumentované jen na fotografiích. Mezitím ale stačily vstoupit do dějin umění.
Nová vlna
Osmdesátá léta byla nejen v Americe dobou znovunalezené energie. Umělecká avantgarda se nechala šťastně ovlivnit popkulturou a světem expandujících sdělovacích prostředků. Hudební nová vlna propojila ráznost punku a intelektuálskou ironii, skupiny se začaly vyjadřovat nejen hudbou, ale i rafinovanou pódiovou stylizací a videoklipy. Do výtvarného umění se vrátily malované obrazy a zářivé barvy. Graffiti sice bylo ilegální, tušilo se však, že tento druh vandalismu má svou kulturní a v neposlední řadě i finanční hodnotu. Se sprejery se nechával fotografovat nejeden slavný umělec včetně Andyho Warhola. Nastupoval hip hop a rap. Důležitějším než výkonný hudebník se stával DJ, který hudbu míchal, různé prvky a styly vsazoval do nových kontextů.
Do této nové vlny patřil i Keith Haring. Vysoké se u něho střídá s nízkým, jeho dílo je oslavou stylového eklekticismu. Některé jeho figurky vypadají jako komplikované ornamenty neznámých přírodních národů, jindy jsou osobitou poctou evropským mistrům Fernandu Légerovi nebo Paulu Kleeovi. Vypadá to, jako kdyby měl touhu svými malbami pokrýt celý svět. Energie vyzařující z jeho postaviček je někdy podpořena dětsky jednoduchými paprsky, které jim snad měly pomoci v jejich pozitivním působení. Keith Haring se nevyhýbal malování divadelních kulis, navrhování různých obalů, pracoval v architektuře, a pomaloval dokonce i slavnou modelku své doby Grace Jonesovou. Jeho náměty se často opakovaly: láska a smrt, válka a zabíjení, smutek a euforie. Neodpustil si ani šťouchance proti bigotně pojímanému křesťanství a homofobním náladám.
Nic než kresba
Po sedmnácti letech po smrti Keitha Haringa dorazila do České republiky i jeho první samostatná výstava. Šest desítek originálů v Českém Krumlově pochází z jeho pozůstalosti. Svým příklonem ke kresebnosti navazují na práci jiného předčasně zemřelého génia kresby, Egona Schieleho, po němž je místní galerie nazvána.
To, že má AIDS, se Haring dověděl v roce 1988. Ve zbývajících dvou letech dokázal významným způsobem podpořit kampaň proti této nemoci a jeho výjevy se staly jedním ze symbolů potřeby otevřeně o mimo jiné sexuálně přenosné nemoci hovořit.
Haringův význam nespočívá v autorství několika vymykajících se mistrovských děl. Keith Haring vytvořil rovnou celý vizuální styl, z nějž je obtížné vytrhovat jednotlivé malby a kresby a určovat, která je lepší nebo horší. Podobně široký je i žánrový záběr a divácký dopad jeho díla. Jeho obrazy visí ve světových muzeích a galeriích, do nichž je jejich vedení nakoupilo většinou za velmi vysoké ceny. Současně si můžeme za pár dolarů koupit tričko nebo hrneček s jeho charakteristickou postavičkou. Jejich efekt je přitom téměř shodný a myslím si, že ani Haring nedělal mezi těmito póly své tvorby příliš velký rozdíl. Byl zvláštní směsí komerčního a lidového umělce, v roce 1986 si dokonce na Manhattanu otevřel vlastní obchod, což se u mnoha umělců setkalo s nepochopením.
Spousta Haringových děl je ale zcela zdarma: po celém světě jsou jeho venkovní graffiti památkově chráněná, vidět je může každý, kdo jde kolem. Z webových stránek Haringovy nadace si můžete stáhnout spořiče obrazovky s jeho animacemi. Téměř sedmiměsíční setkání s jeho originály v Českém Krumlově je však i tak mimořádnou událostí. Z módního tvůrce se stal klasik, který nejen evokuje atmosféru uměleckého kvasu osmdesátých let, ale zůstává srozumitelný i pro dnešní publikum.
Foto autor| Foto: 1-3 pozustalost Keitha Haringa, 4 PROFIMEDIA. CZ
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.