Obrazy vznikají různým způsobem, zatím poslední výstřelek v tomto ohledu předvedl v Karlin Studios Adam Štech, který za sebe nechal pracovat kroužkovce.
Adam Štech je malíř, který budí v poslední době poměrně velkou pozornost. Absolvoval před dvěma roky na pražské akademii, kde prošel ateliéry Jiřího Sopka a Vladimíra Skrepla, který je absolutně nejúspěšnější ve vytváření mladých hvězd. K přehlédnutí není ani Štech. Mimo jiné se objevil na 3. karlínském bienále, bilanční výstavě Reseting v Městské knihovně i mezi posledními finalisty Ceny kritiky za mladou malbu.
Štech je, dalo by se říct, obratný kompilátor. S lehkostí a vtipem sobě vlastním si vybírá detaily, které skládá do vlastních originálních kompozic. Někdy sáhne do těch "nejprofláklejších" a nejčastěji reprodukovaných děl světového umění, jindy jen tak projede obrázky na webu. Jeho zatím poslední projekt, jak naznačuje už jeho název, "čerpá" ze známých malířských jmen naší scény, která se stala nejen obchodní značkou, ale i synonymem typického výrazu.
A jakou roli hraje žížala? Na začátek je třeba říct, že tento naslizlý hermafrodit nemá úplně šťastný život. Lidé se ho často štítí, protože vylučuje typický hlen, který mu ale usnadňuje dýchání i pohyb. Žížala je navíc více než vítaným zpestřením jídelníčku nejen ptáků, ale i krtků, ježků, jezevců a, světe drž se, nepohrdne jí prý ani vlk. Je to prcek, a navíc pomalík, a tak se vlastně nemůže moc bránit. Právě tohoto handicapu využil i Adam Štech.
Žížaly rozlezlé po plátně jeho obrazy bez vnějšího zásahu totiž vytvořily. Nachytal je, namočil do barvy a, většinou přes noc, je nechal nazdařbůh brouzdat po plátně. Pak prý je očistil a zase jim dal svobodu, tedy nejen tu tvůrčí. Mimochodem zdá se, že žížaly jsou malíři jako každý jiný. Jejich obrazy sice vypadají líp na fotkách než ve skutečnosti, ale člověk by v záplavě dnešní "špinavé" malby nehádal, jakým způsobem ty "organické" kompozice vznikly. Navíc prostor Karlin Studios je dostatečně alternativní platformou a vytváří pro celý soubor adekvátní rámec.
Nakonec snad jen malou poznámku k originalitě. Jen tak namátkou - v červenci 1999 nechal po své matrici rozběhnout mravence jeden z našich nejzajímavějších grafiků Jan Vičar. Ostatně "malbu slimákem" ve své škole praktikoval už brouk Pytlík. Poprvé byla do detailu popsána v publikaci Malířské kousky brouka Pytlíka v roce 1940.
